Vědkyně Leslea Hlusková vychází ze zakroucených rýh nad kořeny prehistorických zubních zbytků. Ty by měly být pozůstatkem dentální péče.
Na lebky staré takřka dva miliony let se dostaly jednoduše: způsobilo je pravidelné "drhnutí" stonky trávy. Alespoň tak tvrdí Hlusková.
Kritici práci vytýkají jeden základní fakt: dnešní lidé, kteří používají kartáčky každý den, podobné rýhy nemají.
Jejich slova ovšem autorka projektu odmítá. Stonky, jež údajně suplovaly roli dnešních kartáčků, byly mnohem hrubší a drsnější.
Hlusková se při výzkumu soustředila nejen na kosterní pozůstatky, zaměřila se také na názornou ukázku.
Použila pro ni zuby paviána, které po několik hodin intenzivně "čistila" stonky trávy.
"Tráva zanechala skoro stejné stopy, jaké jsme nalezli na mikroskopových snímcích zubů pravěkých lidí," citoval paleotoložku časopis New Scientist.
To je minimálně podle paleotoložky a jejích spolupracovníků dostatečně pádný důvod, aby současná věda přehodnotila svůj pohled na dávné předchůdce homo sapiens sapiens.
