Pro obyčejného pozorovatele politické scény, který nemá možnost mluvit s politiky u káviček a konzumuje jen promyšlená vyjádření pro média, je užitečné slyšet to naplno.
Naplno mluvil i Vladimír Dryml s domnělým soukromým detektivem a přepis jeho slov se objevil v MF DNES. Nejzávažnější je pasáž o veřejných penězích, kterých podle Drymla "musí většina zůstat pro občany".
"To jsou ideály, ale tak to je," řekl.
Chvályhodný realistický postoj? Ne, důkaz o stavu morálky v tuzemské politice: Nejde o to, kdo krade a kdo ne, ale o to, jak moc a jakou formou se kradou či jinak využívají veřejné (na daních vybrané) peníze.
Za bolševika se říkalo, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Nyní platí, že politik, který nevyužívá veřejných peněz, okrádá svoji stranu. Zavázat si zakázkami podnikatele a pak od nich přinést do strany další peníze. Tak to funguje.
Občas vyplavou na povrch i explicitní důkazy. Nyní, to je Drymlova úvaha, před volbami, to byl brněnský skandál s nahrávkou rozhovoru senátora Vlastimila Sehnala z ODS a majitele stavební firmy.
Je to byznys něco za něco. Akorát, že to první něco nebylo politiků. Politici si to vzali jako úvěr bez úroků s velmi benevolentní či vůbec žádnou dobou splatnosti.
Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl ve vánočním vydání pořadu České televize Vzkaz mluvil také o tom, že míra, jak politici využívají veřejných peněz k upevňování vlastní moci, je – volně řečeno – jedním ze způsobů, jak změřit demokratičnost společnosti. Právě utrácení veřejných peněz (porcování medvěda, obecní a státní zakázky) je u nás hlavní náplní práce politiků, a to takřka na všech úrovních. Někteří dokonce dělají jenom to a ještě za to požívají úcty ve "svých obcích".
Co na to byznys? Pokud dnes potkáte podnikatele, který svůj záměr obrací jinam než na státní či obecní zakázky, měli byste ho navrhnout rovnou na ekonomické svatořečení.
Mirek Topolánek v pátečním rozhovoru pro MF DNES přemýšlel, do kterých staveb ze státní kasy investovat, aby stavební firmy ustály krizi. Možná by stálo za to některé z nich naučit stavět pro lidi, a ne pro stát či radnice. Ať je chvíli povodí v krizi se třesoucí neviditelná ruka trhu.
Na jiné utrácení veřejných peněz s cílem upevnit svoji moc upozornila naše noviny čtenářka Štěpánová: "Co půlhodinu se z rádia ozývá placená reklama ministerstva průmyslu. Stejně tak na nás křičí reklamy, kde nám starostové přejí vše nejlepší do nového roku. Takováto propagace z peněz daňových poplatníků za situace, kdy se většina národa děsí propouštění a finanční krize, je nemístná a pobuřující."
Pravdu má paní Štěpánová, ne pan Dryml.
