Nebereme-li v úvahu ty, které Jan Palach a jeho čin nezajímá, zbývají
následující skupiny lidí.
Jedna vidí v Palachovi národního hrdinu, který svou obětí posílil sebevědomí okupovaného národa. Podle této skupiny byl jeho čin upálení hrdinstvím.
Druhá skupina neshledává na činu Jana Palacha nic hrdinského, nic velikého, nic obdivuhodného. Podle názoru této skupiny lidí, byl jeho čin nevyzrálým, sobeckým a nic neřešícím vzdorem. Byl hříchem proti životu. Hrdinství podle názoru této skupiny není v sebevraždě, nýbrž ve statečném, rovném postoji.
Pochopitelně, že existuje ještě skupina třetí, která však dosud nemá
vyhraněný názor, která nemá jasno v otázce osoby a činu Jana Palacha. Není to však nedostatek informací, který způsobuje, že tato skupina lidí mlčí, že "neví" jak se k této závažné věci postavit. Je to strach!
Současnými médii je totiž převážně podporován názor první skupiny. Proto má mnoho lidí strach dát otevřeně najevo to, že jim třeba vlastní cit, vlastní vnitřní hlas říká něco jiného. Tito lidé mají strach ze zviditelnění vlastní osoby, strach, který ochromuje myšlení, strach, který napomáhá šíření falešného obrazu o skutečnosti těmi, kdož slabosti druhých využívají ve svůj prospěch.
My autoři článku patříme ke skupině, která je přesvědčena, že čin Jana Palacha byl vážný omyl. Že čin Jana Palacha byl zkratkovité nevyzrálé jednání, které nikomu nepřineslo a nemůže přinést žádný užitek.
Pokud chtěl Jan Palach někoho vyburcovat, proč tak neučinil jiným způsobem?
Mohl veřejně vystoupit, mohl veřejně nesouhlasit. Snad by ho i za toto
vystoupení stihl velmi těžký trest od tehdejšího zřízení, možná, že by byl zbaven svého života. Pak by to ale nebyla sebevražda, nýbrž hrdinská smrt, které je třeba si vážit!
Jistě toho mohl dokázat mnohem více, než dokázal. Mohl být třeba dnes mezi námi a uplatnit své duševní schopnosti ve prospěch společnosti. Sám se však této příležitosti násilně zbavil.
Je třeba si také uvědomit, jak zbytečnou duševní trýzeň připravil svým
blízkým, své matce, své dívce apod. Bylo to totiž jeho rozhodnutí odejít z tohoto světa a zanechat tady své blízké. To se velmi liší od případu, kdy by byl třeba připraven o život tehdejším zřízením za otevřeně projevovaný odpor k okupaci.
Mnoho čtenářů možná vidělo film "Sedm statečných". V tomto filmu je scéna, při níž jeden z hlavních hrdinů Bernardo naplácá synům vesničanů za to, že označí své otce za zbabělce. Vysvětlí jim, že hrdinství nespočívá v odvaze bojovat s pistolí v ruce, nýbrž v připravenosti vzít na svá bedra odpovědnost, snažit se i v těžkých životních situacích milovat život a pomáhat bližním.
Tato slova si měl vzít k srdci i Jan Palach.
Je smutné, že se v médiích někdy objevuje přirovnání osoby Jana Palacha k Janu Husovi. Je to velmi zarážející a nevhodné. Jak je možné, že jsou spojovány osoby s naprosto rozdílným přesvědčením? Vždyť Jan Hus nikdy nechtěl dobrovolně zemřít, Jan Hus byl zavražděn jinými lidmi. Jan Hus měl odvahu hlásat pravdu a nezapřít ji, ani když mu šlo o život. Daleko raději by však tuto pravdu hlásal dál.
Jan Buchal, vedoucí ostrova nevidomých on-line magazínu iDNES,
e-mail: buchal@brailcom.cz
Pavel Hanák, redaktor ostrova nevidomých on-line magazínu iDNES,
e-mail: hanak@brailcom.cz
