Australští a japonští vědci zjistili, že proud je významnou součástí globálního schématu oceánské cirkulace, které pomáhá kontrolovat podnebí na planetě. Už dříve přišli na existenci proudu, ale neměli žádné bližší údaje - ani to, zda je součástí světové oceánské cirkulace.
"Teď se jasně ukazuje, že ano," dal odpověď na tuto otázku Steve Rintoul, jeden ze členů týmu a z autorů studie, jejíž výsledky zveřejnilo poslední číslo časopisu Nature Geoscience.
Nejrychlejší hlubokooceánský proud
Podle Rintoula je to nejrychlejší dosud objevený hlubokooceánský proud - ve hloubce více než tří kilometrů teče rychlostí 20 centimetrů za sekundu. Průtok má 12 milionů kubických metrů studené a velmi slané vody od Antarktidy. Pro srovnání: třeba Golfský proud ve Floridském průlivu má průtok asi 30 milionů kubických metrů za sekundu.
"V těch hloubkách víc než tři kilometry pod hladinou je to největší zaznamenaná rychlost, která nás opravdu překvapila," zdůraznil badatel z centra pro výzkum antarktického klimatu a ekosystémů v australském Hobartu.
Proud nese hustou a na kyslík bohatou vodu, která v blízkosti Antarktidy sestupuje do hlubokých oceánských pánví ležících severněji v Indickém oceánu a posléze se rozplývá. Je součástí mnohem rozsáhlejší sítě, která obetkává světové oceány, přičemž působí jako přepravní pás pro distribuci tepla kolem zeměkoule.
Například Golfský proud přináší teplou vodu do severního Atlantiku, čímž poskytuje Evropě relativně mírné podnebí. Zhroucení tohoto proudu, což se už v minulosti stalo, by některým částem Evropy přivodilo výrazné ochlazení a změnilo by klima.
Měření, o kterém informuje Nature Geoscience, trvalo dva roky. Měřicí zařízení nainstalovali vědci na mořské dno do hloubky až čtyř a půl kilometru. Zaznamenávali rychlost proudu, teplotu a slanost.
