"Občas si připadám jako v Bronxu," posteskne si řidič, který tramvaj s cedulí 22 šoféruje už šestým rokem. "Mezi tramvajáky se předává pravidlo: Pokud chceš přežít, nesmíš si ničeho všímat. I když se budou lidé ve vagonu zabíjet, je lepší to nevidět," přiznává rezignovaně.
Kapsářský gang pozná už v okamžiku, kdy se blíží k zastávce. Tak třeba banda Romů z Prahy 6. Na lup vyráží zpravidla ze stanice Malovanka, v jejíž blízkosti bydlí. Cestují do centra, vyhlédnou si roztěkané turisty, a když nasedají, dva z nich ucpou vstup. Oběti uvíznou v tlačenici na prvním schodě a zbytek bandy stojící ještě na chodníku jim z batohů vytáhne mobily či peněženky.
"Je to totální bezmoc. Když přes dispečink zavoláte policii, přijedou pozdě nebo vůbec. A navíc: mému kolegovi, který policisty přivolal, ti grázlové ostře vyhrožovali. Ještě jednou si budeš všímat našich prstů, skončíš velmi špatně, říkali mu a v ruce drželi otvírací nože," líčí zážitky z proslulé linky tramvaják. Své jméno zveřejnit nechce právě kvůli strachu z pomsty kapsářů.
Zloděje z tramvají znají velmi dobře i pražští kriminalisté z antikapsářského týmu. "Jenomže i oni znají nás. Když do vozů nastoupíme, hned se chovají normálně. A my je musíme chytit při činu. Když se jich zeptáme, kam zase jedou, odpovídají, že za příbuznými," krčí rameny šéf Kapsatýmu Miroslav Moulík.
Je dopravní špička a tramvaj 22 se šplhá od Vltavy k Pražskému hradu, oblíbenému cíli turistů. Carol Kubacková tiskne svůj batoh úzkostně na prsou. "V hotelu, kde bydlím, mě personál varoval, že si na věci mám dávat pozor hlavně v tramvajích," vysvětluje přibližně dvacetiletá dívka své nezvyklé chování. "Neviděla bych to ale tak dramaticky, u nás v Bristolu máme taky mraky zlodějů," dodává smířlivě a z Chotkových sadů si prohlíží město.
Ještě před pár lety by ji v jednotlivých zastávkách ve středu města varovalo hlášení, že se právě ocitla v zóně, kde mají kapsáři své populární loviště. Automatické hlášení však z problémových vagonů zmizelo. Důvod? Údajně se nelíbilo někdejšímu primátoru Janu Koukalovi, který tvrdil, že podobné hlášky nedělají republice a hlavnímu městu dobré jméno.
Od března v linkách 9 a 22 působí coby prevence jen uniformovaní policisté. Ti však odstrašují kapsáře jen přibližně třikrát do týdne. "Nechceme, aby si pachatelé zvykli, že přesně v tolik a tolik hodin je ve vozech potkají," přibližuje policejní taktiku Moulík. "Musíte si uvědomit, že kapsářství nelze vymýtit. Když je vytlačíme z jedné linky, přesunou se jinam. Jediným řešením by bylo, kdyby se jim usekávaly ruce," dodává napůl žertem kriminalista. Naráží přitom na české zákony.
Když už se jeho lidem podaří chytit chmatáka, sepíšou s ním protokol a propustí ho zpět na ulici. Jelikož se krádež považuje za méně závažný trestný čin, není důvod obviněného stíhat vazebně. A tak se přistižený kapsář může ještě týž den vrátit ke svému řemeslu.
Ať už bude policie v boji s kapesními zloději úspěšná či ne, světová proslulost tramvají 9 a 22 nejspíš brzy pomine - britské velvyslanectví v Praze se rozhodlo varování před zloději rozšířit na všechny tramvajové linky.
