Udělali to v těžké chvíli defenzivy, kdy býti komunistou znamenalo býti blbem. Dnes lezou zas ven.
Třešně - to je jen jedno zakuklení velkého hnutí. Minulý týden nastalo nové, od něhož se má počítat epocha bez dělníků, rolníků, Gottwalda a vykořisťovatelů. Zakuklil se Grebeníček.
Co to vlastně je marxismus? Idea není složitá. Každý má právo být stejný jako jiný člověk. Toho se dosáhne, když všem všechno vezmete a všem to zas zpátky rozdělíte.
Stručněji než Marx definoval to Jan Werich: Když všichni všem všechno dáme, dohromady budeme mít moc. Moc ale máme zkušenosti - znamená nic. Tragédií marxismu bylo, že nepřinesl chudým lidem zlepšení, nýbrž utrpení.
Vědecký proces "všem všechno vzít" byl vždy nutně provázen nevědeckou krutostí, zatímco proces "všem všechno rozdat" ukázal, že ani komunisti si nejsou, zejména v rozdávání cizího, rovni.
Je možné organizovat společnost podle marxistických receptů? Nadhodnota, společné vlastnictví, vykořisťování, třídní boj, každému dle jeho potřeb - má to vše i dnes smysl?
Každý rozumí rovnici: kde je marxismus, tam je bída, vraždění, úpadek civilizace. Marxismus je vynález předminulého století, na nějž to minulé hodně doplatilo. Věřit Marxovi je stejně absurdní jako věřit na čarodějnice. Obé je možné, ale k ničemu to není.
Grebeníčkův vzestup? Jak by chtěl vládnut, co by chtěl zavádět? Lidský sen o ráji, který uletěl? Kolchozy? VUML? Výjezdní doložky? V něčem je komunismus věčný.
Vyjadřuje to píseň o babce se čtyřmi jablky a dědouškovi se dvěma. Dej mi, babko, jedno jabko, ať máme stejně, to je Grebeníčkův i Marxův, ale také Ransdorfův program. Majitelům dvou jablek to nedochází. Když jim dají to třetí, ukradené, budou mít jen jedno. Taková je marxistická aritmetika. Proč by měla zas vládnout?
