Čas od času přicházejí pacienti opravdu s vleklými potížemi, které se dají při cílené léčbě dobře odstranit, ale problémy se schovají ve velké množině pacientů v malém čase, který může být věnován pacientovi během jeho návštěvy u praktického lékaře. Každý si může spočítat, kolik času má praktický lékař na jednoho pacienta, když jich má denně kolem 90, při různých situacích, např. "chřipkových "epidemiích daleko více.
V časově stísněných situacích praktický lékař nemůže pak s pacientem již tak moc polemizovat o jeho problémech, možná pacienta nevyslechne dostatečně, a tak může dojít i k případům, kdy pacient příjde ke specialistovi v pokročilém stavu choroby. Tvrzení, že bude provedeno nákladné gastroenterologické vyšetření u člověka, kterému se udělá špatně po obloženém chlebíčku, je přinejmenším zavádějící, neboť konkrétní gastroenterolog má má zajisté též racionální uvažování jako praktický lékař.
V informovanosti praktických lékařů nevidím nějaký závažný problém, neboť jako specialista vystavuji pacientovi po vyšetření a získání diagnosy zprávy o provedených vyšetřeních, diagnozách i léčbě. To ostatně ukládají i dosavadní směrnice.
Z těchto mnou uvedených důvodů, které nejsou zcela vyčerpávající, jsem pro to, aby mohl pacient vyhledat pomoc specialisty přímo, i bez doporučení praktického lékaře.
Zákon, který by mohl poškodit třeba i jednoho pacienta, je zákon špatný.
