Třeštík právě dokončil studii Mýty kmene Čechů. "Pověst o praotci Čechovi je v povědomí Čechů zapsána jako jakási pohádka dobrá leda k nezávaznému vtipkování. Díl viny na tom má kronikář Kosmas (jeho Kronika vznikala na začátku 12. stol.), ale i Alois Jirásek," míní Třeštík.
U Kosmy totiž Čechovi lidé spadnou jako z nebe - chybu přejal i Jirásek - a jediné, na co se zmohou, je to, že vylezou na Říp a pojmenují českou zemi. Málokdo podle Třeštíka ví o dalších dvou prokazatelných verzích tohoto příběhu: zmiňuje se o něm Dalimilova kronika (počátek 14. stol.) a pak i neznámá německo-česká světová kronika (konec 13. stol.).
Ve své nejnovější studii proto historik dokazuje, že pověst není Kosmovým výmyslem, nýbrž autentickým svědectvím předkosmovských a zřejmě i předkřesťanských dob.
Vypráví o tom, jak "lech" jménem Čech z Charvátska spáchal vraždu a stal se psancem. Sebral proto svých šest bratří s čeledí a vydal se hledat novou vlast. Přišli do Čech a pod horou Říp si ji vzali rituálně do vlastnictví. "Říp tehdy opravdu tvořil střed kružnice o poloměru sedmdesáti kilometrů, jež představovala celé, z hory snadno dohlédnutelné Čechy," připomíná historik.
Žil tedy praotec Čech, nebo nežil? Třeštík soudí, že je to vlastně jedno. Důležité je, že vznikl český kmen potomků sedmi bratří, v němž jsou si všichni rovni. Tohle vyprávění vtisklo podle Třeštíka vznikajícímu kmenu demokratickou ideu, jakousi první českou ústavu. A to tehdy nebylo samozřejmé.
"Když přišli někam noví osadníci a podmanili si ty staré, tak jim nepřiznali stejná práva na zemi. To, že se vztahy mezi novými a starými usedlíky vyřešily demokraticky, je mimořádně důležité. A velmi k tomu přispěla i 'pověst-ústava'."
