Uplynulo osm let od počátku debat o penzijní reformě a zatím se změnily pouhé drobnosti. Trochu se zvýšil důchodový věk, zavedlo státem podporované připojištění, důchodový účet se oddělil od rozpočtu. Na víc se politická elita nezmohla, pravice i levice si dál vedou svou. Dluhy v mezičase rostou.
Stát musí dotovat penze z jiných daní, ty pak chybějí školám, soudům, policii... Senioři své peníze dostat musí. A ačkoliv každá vláda, každý ministr každý rok bědují nad bídou erární pokladny, omlazující kúra penzí je vzdálená jako před lety.
Sociální pojišťovna je v tuto chvíli jen šidítkem reformy.
Dluhy, penze bez valného rozlišení zásluh, chatrnou perspektivu příštích kmetů způsobil dnes už prošlý model státních důchodů, nikoli neexistence jakéhokoliv servisního úřadu. Logika proto velí - měňme ze všeho nejdřív ten špatný model.
A nestane-li se tak? Bude to zlé. Se Sociální pojišťovnou i bez Sociální pojišťovny.
