Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poučený pouliční fotograf Birgus se ne vždy trefí do černého

  12:46aktualizováno  12:46
Jméno fotografického historika, kurátora a pedagoga Vladimíra Birguse padlo v posledních dnech v Kavárně on-line několikrát. A to v souvislosti s diskusí o současné přehlídce české fotografie v Bonnu, kterou Birgus spolupřipravil. Ale jubilant Birgus má v těchto dnech i svoji vlastní výstavu, v Leica Gallery Prague.

Vladimír Birgus: Telde, vyfotografováno v roce 2006. | foto: Vladimír Birgus

Vladimír Birgus oslavil 5. května pětapadesátiny. Vzhledem k tomu, že se na české fotografické scéně pohybuje od svých osmnácti let a že jeho aktivity jsou mnohočetné, hraničící s workoholismem, je jeho stopa opravdu nepřehlédnutelná. Působí coby fotografický pedagog, historik, kurátor i kritik - a nikdy vedle toho nepřestal být aktivním fotografem!

Životní jubileum Birgus pracovně oslavuje především stávající autorskou výstavou v Leica Gallery Prague (LGP). Představuje zde sedm černobílých a osmnáct barevných fotografií ze svého "nekonečného“ cyklu Cosi nevyslovitelného, s nímž započal, praví anály, v roce 1973. Časový rozptyl vystavených snímků je značný - od roku 1975 do loňska, ale těžiště jednoznačně leží v nových exponátech, vzniklých v posledních čtyřech letech.

Sympatické je, že Birgus zariskoval - do Leica Gallery Prague vybral převážně neověřené snímky, nepublikované kupříkladu v monografii, kterou mu roku 2004 vydalo nakladatelství Kant. Ten risk se však v LGP neukazuje jako zisk, neboť kvalita nových děl značně kolísá.

Vladimír Birgus: Istanbul

Muž, který se brzy našel

V černobílých fotografiích ze sedmdesátých a osmdesátých už lze najít najít stopy dnešního Birguse, zejména pak v záběrech Istanbul (1977) a Údolí smrti (1985). Tady se již silně projevují atributy typické pro autorovu pozdější tvorbu: asymetrická, "svévolná“ kompozice, vysoký horizont, neurčité děje, nemotivovaná gesta. Sociální aspekt, jinak neoddělitelný od celku Birgusovy rané tvorby, tyto snímky postrádají. A výhradně tudy se začne ubírat Birgusova tvorba poté, co autor přestoupí věk Kristových let; nadto černobílou škálu nahradí škála barevná a skladba barev se stane důležitou složkou jeho děl.

Ačkoliv Birgus nikdy nebyl tradičním humanistickým dokumentaristou, od počátku devadesátých let se jeho dílo, jistě ne bez vlivu aktuálních vizuálních trendů, s nimiž je prvotřídně obeznámen, již zcela emancipuje od společenské angažovanosti a kritičnosti, kterou lze najít jak v jeho domácích snímcích z časů normalizace (tři takové obsahuje černobílá část nynější výstavy), tak kupříkladu v londýnském souboru East End (ten zastoupen v LGP není). Fotografická teorie a kritika hovoří o tomto "posthumanistickém“ dokumentu jako o  dokumentu subjektivním a Birgus je považován za jejího čelného tuzemského představitele.¨

O výstavě

Vladimír Birgus: Okraje reality

Leica Gallery Prague, o.p.s., Školská 28, Praha 1, výstava trvá do 17. května, otevřena je denně od 11.00 do 21.00 hodin.

Další informace - včetně v recenzi vzpomenutého textu Ireneusze Zjeżdżałky - lze nalézt na: www.lgp.cz.

Ve světle toho je tím spíš nepochopitelné zařazení loňského černobílého snímku z Budapešti, kdy na zemi leží jakýsi bezdomovec či jiný nebožák; tato doslovnost nyní naprosto nefunguje, a to ani v kontextu šesti zbylých dávných černobílých fotografií instalovaných v LGP - nelze se prostě vrátit ve výrazu proti proudu času a vřazovat "dodatečně“ určité motivy do linie, která je u Vladimíra Birguse dle všeho vnitřně nadobro uzavřená.

Nevyslovitelnost neznamená bezbřehost

Za doprovodné slovo si pořadatelé vybrali text předčasně zesnulého polského fotografa, kurátora a šéfredaktora magazínu Kwartalnik Fotografie Ireneusze Zjeżdżałky (1972-2008). Háček tkví v tom, že velmi vstřícný a vehementně interpretující text se nevztahuje k té sestavě, která v LGP nyní visí.

Zřejmě je to organizátory zamýšleno tak, že Zjeżdżałkův text charakterizuje obecné, základní rysy Birgusovy tvorby a ty platí i pro stávající kolekci. To však není úplně pravda. Jednak se Polákova slova zjevně vztahují výhradně k Birgusově barevné tvorbě, jednak k tomu nejlepšímu z ní. A stručně řečeno, z té barevné osmnáctky, která je v LPG ke spatření, lze nanejvýš pět snímků pro jejich vizuální kvality přiřadit k autorově "best of“.

Birgus u zastoupených prací ne vždy dbá na to, aby fotografie měly tu barevnou skladbu, kterou výstižně pojmenoval Zjeżdżałka a která je pro Birguse skutečně nosná: "Uměřený projev čistými, ale velmi sytými odstíny barev, které zásadně dominují v estetice obrazů, zavádí jistý pořádek, ale především vytváří dosti nereálné pozadí pro rozehrávající se scény – 'sytost‘ těchto odstínů (připomínající nám paletu základních barev) a jejich dominantnost jakoby posouvala tyto fotografie až někam na hranici reálného vidění.“

Vladimír Birgus: Barcelona

Stejně tak výsledný dojem notně slábne, vytrácí-li se ze záběru paralelní svět stínů, vrhaných sluncem na chodníky a stěny domů. Birgus je totiž bytostně pouliční fotograf, chodec, který nevstupuje v dialog, nýbrž distancovaně pozoruje shluky postav v městských či přímořských scenériích. Postav, které ve většině rovněž s nikým nekomunikují, nacházejí se samy za sebe a pobývají samy v sobě. Pod širé nebe a do cizích krajin je rozevřen prostor, jenž Birgusovi zřetelně nejvíc vyhovuje (snímky z interiérů u něho stojí v menšině a kvalitativně v pozadí a nejslabšími exponáty nynější výstavy jsou dva záběry z liberecké ZOO). A v tomto otevřeném, prostupném světě fotograf nalézá obdobné sestavy lidí, obdobné nálady, obdobná míjení, obdobné konstelace figur s paralelními mikroději.

Jenže teprve souběžnou přítomností vyhmátnutého figurálního rozestavění (jež je vždy do určité míry otázkou náhody a štěstí), a inspirovaně zaznamenané světelné i barevné skladby scenérie vznikají fotografie, v nichž se nachází "cosi nevyslovitelného“ a nikoliv jen cosi nedosloveného, jak je tomu u velmi přibližných momentek z New Yorku, Brisbane, Šanghaje, z Nice nebo z Vídně – vyzvětšování na efektní galerijní formát nezastře pouhé autorské doufání ve význam.

"Je to jeho typická tvorba, ale netypická výběrem fotografií - výstava je příjemným osvěžením i pro znalce,“ pravil při zahájení fotograf, teoretik a Birgusův žák Tomáš Pospěch. Nemohu si pomoci, pro mě je v těchto slovech přání otcem myšlenky. Okraje reality, jak se výstava jmenuje, však nejsou v rámci Birgusova díla expozicí okrajovou; naopak: svým nedotaženým, nekoncentrovaným výběrem důležitě poukazují na záludnost autorovy mnohokolejné aktivity, k jejímuž bezchybnému osedlání nemá, nemůže mít energii a soustředění ani tak vitální člověk jako Vladimír Birgus.

Vladimír Birgus: New York, 2007

Autor: Kavárna


ZPRÁVY: Tisíce lidí si připomněly Sametovou revoluci, někteří politici se dočkali pískotu



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Postoj Pirátů ke kandidátovi ANO se mění. Kvůli SPD a komunistům

Vedení Pirátů komentuje povolební vyjednávání. (31. 10. 2017)

Piráti budou o víkendu znovu hlasovat o tom, zda mají na šéfa Sněmovny podpořit kandidáta ANO Radka Vondráčka, a to...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?
Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?

Tragický případ z minulého týdne nejspíš pohne českými zákony o pěstounské péči.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.