Jeho útoky na novináře, kteří si dovolili pana prezidenta kritizovat, jsou ubohé. Jeho argumenty, proč Havel nepřijel k tragédii ve své zemi včas, jsou trapné.
Pokud se dobře pamatuji, první vlna povodní začala 8. srpna. V jižních Čechách umírali první lidé. Že se blíží vlna druhá, se vědělo o tři dny později. Jistě, proč jezdit do vlasti, která mě platí jako hlavu státu, kvůli nějakým jižním Čechám.
Ještě 12. srpna večer prezidenta premiér ujistil, že není třeba okamžitě přicestovat, argumentuje dále šéf Havlovy kanceláře. Napadá mě takové přirovnání: Táto, klidně zůstaň doma a odpočívej, říká máma. Našemu synovi je dost zle a bude ještě hůř, ale lékaři to zvládnou. Který otec by vydržel sedět se založenýma rukama v obýváku u televize?
Nastává 13. srpen, den před pohromou v Praze. Ještě ráno volá naše redakce prezidentovu mluvčímu Ladislavu Špačkovi: Není už situace taková, že by měl prezident přece jenom přijet? "Prezident se zatím k návratu nechystá," zní jasná odpověď.
|
DÁLE ČTĚTE |
O dvě hodiny později je situace zcela opačná. Mluvčí prezidenta sám volá do redakce, za což mu díky. "Situace se poté, co jste volali, zcela změnila. Pan prezident se sám rozhodl a zítra přiletí," informoval Špaček a správně připomněl, že je Havel mimojiné také vrchní velitel ozbrojených sil. Ty už téměř týden pracovaly v terénu.
Poslední Mathého argument se nese ve jménu ´zdrcujícícho´ útoku na podlé novináře, který šéf Havlovy kanceláře mistrně spojil s odzbrojující sebechválou. "Prezidentův odlet jsme zařídili v době, kdy pražské metro stále v klidu přepravovalo cetující, mezi nimiž jistě byla řádka perfektně informovaných, tehdy však bohorovných žurnalistů."
Úctyhodný výkon. Pokud mohu hovořit sám za sebe, v metru jsem se nevozil, bohorovně jsem šel po třetí noční službě do centra Prahy, Vltava právě začínala přetékat do Nového Města, lidé křičeli o pomoc, dělal jsem jen svoji práci.
No nic, politici stále více přesvědčují, že jsou bezchybní. Přitom by stačilo tak málo: Promiňte, měl jsem přijet dřív.
