Dva američtí ekonomové využili metody matematické statistiky a přišli s důkazy, že díky interrupcím poklesla v USA kriminalita. Jednoduše řečeno: děti, které se nenarodily, se pak ani nemohly stát zločinci. Jejich hypotéza se však týká citlivého tématu, a tak vyvolala obrovský odpor. Ovšem jak už to ve vědách popisujících společnost chodí - založený často víc na emocích než na vědeckých faktech.
Méně zločinů
Ekonomové John Donohue ze Stanfordovy univerzity a Steven Levitt z Chicagské univerzity se zaměřili na skutečnost, že v devadesátých letech v USA podstatně poklesla násilná i majetková trestná činnost. Zásluhu za to by si rádi připsali politikové i policisté. Donohue a Levitt však tvrdí, že až za polovinu tohoto snížení může federální povolení interrupcí v roce 1973. Snížení zločinnosti se dá podle nich odborně vyjádřit jako matematická funkce počtu interrupcí. Neboli - s růstem počtu umělých potratů klesala i zločinnost v době, kdy by nenarozené děti dosáhly věku 18 až 24 let. Donohue a Levitt to dokazují i dalšími argumenty. Pět amerických států, které povolily interrupce už v roce 1970, zaznamenalo snížení kriminality o příslušnou dobu dříve než státy reagující až na federální rozhodnutí. A zločinnost skutečně nejvíce poklesla právě v těch státech, kde byl proveden vyšší počet interrupcí než jinde. Oba ekonomové vypočítali, že zvýšení počtu potratů o deset procent vede k jednoprocentnímu snížení zločinnosti. A dokonce vyčíslili, že díky nespáchaným zločinům Spojené státy ročně ušetří 30 miliard dolarů.
Logické, ale nepřijatelné závěry
Oba ekonomové uvádějí, že pro interrupce se často rozhodovaly mladé dívky, neprovdané ženy a ženy z rizikových skupin, zejména z nejchudších černošských vrstev. Právě nechtěné děti vychovávané ve špatných rodinných podmínkách mají statisticky podchycenou vyšší šanci sklouznout na dráhu zločinu. To jsou závěry, které dává zdravý rozum, poznamenal k tomu časopis Economist. Jenže badatelé se tím dotkli ožehavé otázky rasových a sociálních vztahů, o kterých se veřejně mluví co nejopatrněji. Odborníci na kriminalitu s jejich výsledky v principu souhlasí. »Nesmíme jenom zapomínat, že na snížení zločinnosti měli vliv i další činitelé, jako je nižší spotřeba nejnebezpečnějších drog, zlepšení ekonomické situace, větší nabídka pracovních příležitostí pro mladé a také růst počtu lidí, kteří jsou ve vězení,« připomíná Alfred Blumstein, profesor z univerzity Carnegie Mellon. Zato odpůrci interrupcí studii nekompromisně odmítli v celém jejím rozsahu. »Práce je natolik plná stupidit, že ani nevím, odkud ji mám začít vyvracet,« uvádí ve svém písemném stanovisku Joseph Scheidler, ředitel organizace Pro-Life Action League, která odmítá interrupce. Také zastánci interrupcí jsou na tomto společenském minovém poli velice opatrní. »I kdyby výsledky studie byly pravdivé, tak co? Interrupce je čistě soukromá záležitost každé ženy a neměli bychom z ní dělat věc veřejného zájmu,« řekla Frances Kisslingová, prezidentka organizace katolíků podporujících právo na interrupci (Catolics for a Free Choice), listu New York Times. I mnozí novinoví komentátoři ve studii našli rasový a sociální podtext, který považují za zcela nepatřičný a společensky škodlivý.
Kdo to chce slyšet?
Naplno to vyjádřil historik David Garrow: »Tahle práce vede k závěru, že kdyby se dnes začaly interrupce platit přímo ze státního zdravotního pojištění, snížila by se za sedmnáct let zločinnost. Copak si ale myslíte, že se najde jakákoli zájmová skupina, která by s takovýmto tvrzením přišla veřejně?« Autoři práce se brání tím, že prostě využili statistických metod a otevřeně oznámili své výsledky. Nemohou prý za to, že zjištěné závěry píchly do vosího hnízda. Studie o amerických interrupcích tak ukazuje, jak ošemetný může být vztah mezi společenskou vědou a společností. Když odborné výsledky nejsou takové, jaké by je lidé chtěli mít, raději je - bez ohledu na argumenty - rozhořčeně odmítnou. Je to jistě nejjednodušší způsob, jak si poradit s nepohodlnými fakty. Jenom to ničemu nepomůže.
Méně zločinů
Ekonomové John Donohue ze Stanfordovy univerzity a Steven Levitt z Chicagské univerzity se zaměřili na skutečnost, že v devadesátých letech v USA podstatně poklesla násilná i majetková trestná činnost. Zásluhu za to by si rádi připsali politikové i policisté. Donohue a Levitt však tvrdí, že až za polovinu tohoto snížení může federální povolení interrupcí v roce 1973. Snížení zločinnosti se dá podle nich odborně vyjádřit jako matematická funkce počtu interrupcí. Neboli - s růstem počtu umělých potratů klesala i zločinnost v době, kdy by nenarozené děti dosáhly věku 18 až 24 let. Donohue a Levitt to dokazují i dalšími argumenty. Pět amerických států, které povolily interrupce už v roce 1970, zaznamenalo snížení kriminality o příslušnou dobu dříve než státy reagující až na federální rozhodnutí. A zločinnost skutečně nejvíce poklesla právě v těch státech, kde byl proveden vyšší počet interrupcí než jinde. Oba ekonomové vypočítali, že zvýšení počtu potratů o deset procent vede k jednoprocentnímu snížení zločinnosti. A dokonce vyčíslili, že díky nespáchaným zločinům Spojené státy ročně ušetří 30 miliard dolarů.
Logické, ale nepřijatelné závěry
Oba ekonomové uvádějí, že pro interrupce se často rozhodovaly mladé dívky, neprovdané ženy a ženy z rizikových skupin, zejména z nejchudších černošských vrstev. Právě nechtěné děti vychovávané ve špatných rodinných podmínkách mají statisticky podchycenou vyšší šanci sklouznout na dráhu zločinu. To jsou závěry, které dává zdravý rozum, poznamenal k tomu časopis Economist. Jenže badatelé se tím dotkli ožehavé otázky rasových a sociálních vztahů, o kterých se veřejně mluví co nejopatrněji. Odborníci na kriminalitu s jejich výsledky v principu souhlasí. »Nesmíme jenom zapomínat, že na snížení zločinnosti měli vliv i další činitelé, jako je nižší spotřeba nejnebezpečnějších drog, zlepšení ekonomické situace, větší nabídka pracovních příležitostí pro mladé a také růst počtu lidí, kteří jsou ve vězení,« připomíná Alfred Blumstein, profesor z univerzity Carnegie Mellon. Zato odpůrci interrupcí studii nekompromisně odmítli v celém jejím rozsahu. »Práce je natolik plná stupidit, že ani nevím, odkud ji mám začít vyvracet,« uvádí ve svém písemném stanovisku Joseph Scheidler, ředitel organizace Pro-Life Action League, která odmítá interrupce. Také zastánci interrupcí jsou na tomto společenském minovém poli velice opatrní. »I kdyby výsledky studie byly pravdivé, tak co? Interrupce je čistě soukromá záležitost každé ženy a neměli bychom z ní dělat věc veřejného zájmu,« řekla Frances Kisslingová, prezidentka organizace katolíků podporujících právo na interrupci (Catolics for a Free Choice), listu New York Times. I mnozí novinoví komentátoři ve studii našli rasový a sociální podtext, který považují za zcela nepatřičný a společensky škodlivý.
Kdo to chce slyšet?
Naplno to vyjádřil historik David Garrow: »Tahle práce vede k závěru, že kdyby se dnes začaly interrupce platit přímo ze státního zdravotního pojištění, snížila by se za sedmnáct let zločinnost. Copak si ale myslíte, že se najde jakákoli zájmová skupina, která by s takovýmto tvrzením přišla veřejně?« Autoři práce se brání tím, že prostě využili statistických metod a otevřeně oznámili své výsledky. Nemohou prý za to, že zjištěné závěry píchly do vosího hnízda. Studie o amerických interrupcích tak ukazuje, jak ošemetný může být vztah mezi společenskou vědou a společností. Když odborné výsledky nejsou takové, jaké by je lidé chtěli mít, raději je - bez ohledu na argumenty - rozhořčeně odmítnou. Je to jistě nejjednodušší způsob, jak si poradit s nepohodlnými fakty. Jenom to ničemu nepomůže.
