Být lídrem Strany zelených, která má šanci zasednout v parlamentu, není opravdu jednoduché.
"Tak začneme. Nevadí, že je vás tu pár. Jsme strana pro přemýšlivé lidi, žádná masovka," pronese a hrábne do strun.
On to Dědeček neměl v Třebíči lehké od začátku. Nejdříve mu totiž zrušili původně objednaný prostor v katolickém gymnáziu, a tak ještě ve čtvrtek odpoledne netušil, kdeže svůj předvolební mítink bude mít.
"Je to prý nějakých padesát metrů od toho gymnázia," hlásil na padesátém kilometru dálnice od Prahy na Vysočinu.
"Hudební mítink" se přece jen rozjíždí, sál postupně zaplní asi dvacítka lidí. Přicházejí pozdě, protože nejprve mířili na původně ohlášené místo do gymnázia.
Prozrazují, že v gymnazijním klubu má silnou konkurenci. Je tam totiž koncert a rozdávají se jednohubky.
"Politická konkurence?" optá se Dědeček informovaných příchozích. Když se dozví, že nikoli politici, ale sbor třebíčských kantorů hraje nokturno, pokývne hlavou. "Konkurence učitelů mi nevadí," prohodí.
Debata se stáčí na politiku. Dědeček nehaní jiné strany, mluví o tíživé dopravě, kriminalitě i nezaměstnanosti.
Nakonec se dostane i k povídání o tom, jak se stane z písničkáře volební lídr. "To jsem potkal na poště předsedu zelených Martina Bursíka. Pochválil jsem ho, jak to vede a nabídl, že jim zahraju v kampani zadarmo," vypráví Dědeček s tím, že za čtrnáct dní se mu ze Strany zelených ozvali.
"Volali, že se jim rozsypala kandidátka na Vysočině a nemají lídra. A když mám tu chatu u Telče, tak bych to prý mohl vzít," líčí a ještě prozradí, že před pár lety kandidoval dokonce v malé vesničce ve Francii, kde žil. "No, nezvolili mě," kápne božskou.
