Jedna připomínka: okresy nezanikly, zanikly jen okresní úřady. Překvapuje mě, kolik lidí to neví.

Platí adresa zadaná jenom jako číselný kód? Prostě PSČ a směrovací, když má v obci každý dům své vlastní číslo?

U nás ne, ve světě vesměs ano

"Kdo chce televizi psát, tři jedničky padesát." Podle mě ale říkal Pech "Chcete-li nám někdy psát...". Nicméně jsem paní Šimako nenapsal.

Potvrzuji.

Zajimave je, ze v USA, kde zije vice nez 30x tolik obyvatel a rozlohou je 125x vetsi, tak maji take jen 5-mistna postovni smerovaci cisla.

Zatímco v Anglii má ZIP každý dům, tam by rozhodně naše čísla nestačila.

Na intru jsem bydlela s holkama, které studovaly střední školu spojů a služeb - obor (tuším) poštovní manipulant. A je fakt, že se učily nejen pod který okres patří která obec, ale i to, jaké má PSČ. Obdivovala jsem je, jak si to mohly (no, spíš musely) zapamatovat.

No je fakt, že obcí je v ČR jen asi dvakrát víc než železničních stanic a zastávek, a dřív se po železničářích taky vyžadovalo, aby je znali všechny. Jenže proč se učit zrovna jen obce, a ne rovnou všechny vesnice? Třeba město Sedlec-Prčice obsahuje nejméně 35 vesnic. To už by nám pak ty počty hodně narostly. Nehledě na to, že pošťák by měl mít základní povědomí i o světovém zeměpise, tj. třeba znát hlavní města aspoň všech provincií, okresů či spolkových zemí všude na světě. To je asi fakt práce jen pro aspergry.

PSC mame bezvadny, ale balik do ruky skonci na poste.

A kde by měl skončit, když nejsi k zastižení doma?

Titulek říká pravdu, opravdu se lidé PSČ učit nechtěli. A to ani my, tehdy děti (v roce zavádění mi bylo 12), natož pak generace našich dědečků a babiček (ročníky narozené těsně po roce 1900) - ti to považovali za úplnou zbytečnost, protože zažili dobu, kdy se adresa psala stylem František Omáčka, malíř pokojů, Kotěhůlky (ano, skutečně se takhle psalo, mám schované dopisy a pohledy dědovi, které mu s takovou adresou běžně chodili a byly doručovány).

K zavádění byly vydané návody, jak PSČ psát (styl psaní číslic, aby to stroje přečetly), byly vydané takové oranžové knížečky s obsahem všech PSČ, které se staly součástí každé domácnosti (před chvilkou jsem na ni koukal - mám vydanou v roce 1972 a stála 1,-Kčs).

Málem bych si nevšiml, že už se přestaly vydávat skoro všechny knížečky. Telefonní seznam, seznam PSČ, knižní jízdní řády - jestlipak existují ještě aspoň matematicko-fyzikální tabulky? Tištěné slovníky a encyklopedie všeho druhu se asi taky brzy odeberou do historie. A pak už bude strašně jednoduché retušovat minulost, Orwell by zajásal.

S čím jsem se nesmířil nikdy, je používání čísel popisných v Praze, nebo Brně.

Jejich smysl pro poštu a normálního občana nechápu a odmítám.

Myslím, že podobný systém není snad nikde na světě používán.

Pokud nejednám s katastrem, pak přirozeně používám pouze číslo orientační.

Drobnost z UK: tady má své PSČ nejen každá ulice, ale každá strana ulice! Vypadá třeba jako (jedno z mých bývalých) N17 9PT. Pak stačí číslo dveří, a adresu člověk nemusí zadávat. Proto taky tenhle směrovací kód je jedna z prvních věci, kterou je se tady třeba naučit nazpaměť...

Možná, kdyby si PSČ nechal po listopadu patentovat, dnes by byl jistě milionář. A to z potřeb soukromých dopravních společností. Mimo státní poštu pochopitelně.

A kdyby státní pošta měla platit pokuty za to, jak zneužívá svůj monopol a fláká svoje povinnosti, tak už je dneska dvacet let po likvidaci.