Pane ministře, jste nejmladším členem vlády, je vám jenom třicet let. Neměl s vaším jmenováním kvůli věku problémy Václav Klaus?
Zeptejte se pana prezidenta. Nemám takové informace.
On nedávno nechtěl jmenovat soudci ty, kterým nebylo třicet. Odůvodnil to tím, že nemají dostatek zkušeností. Vy zkušenosti máte?
Funkce soudce a politika jsou úplně jiné. Když získá soudce svoji funkci, tak je obtížně celoživotně odvolatelný a má jakousi definitivu. Navíc výrazně zasahuje do práv lidí. Rozvádí je, rozhoduje o dětech či o vině a trestu. Rozhodování ministra má obrovský dopad na společnost, ale politik získává mandát zvolením a jeho funkce je časově omezená. To jsou podstatné rozdíly.
Dobře, máte vy osobně dost zkušeností, abyste měl mít právo takového dopadu na společnost?
Musí to posoudit jiní. Například ti, co mě do této funkce navrhli.
Sám jste však musel zvážit, zda na to vůbec stačíte.
Čtyři roky jsem se jako poslanec a místopředseda ústavně-právního výboru Sněmovny na možnost, kdybych se stal ministrem, připravoval. A orientoval jsem se výrazně na oblasti justice a práva.
Odpovězte mi: cítíte se ve svých třiceti na ministra dobře připraven?
Výkon té funkce to brzy ukáže.
Bude však veřejnost a právě soudci nebo státní zástupci respektovat tak mladého ministra?'
To je opět otázka na ně. Mám dobré i bezprostřední osobní kontakty na justiční sféru, konzultoval jsem vždy otázky legislativy s odbornou veřejností, takže jsem za poslední čtyři roky poznal českou justici poměrně dobře.
Před několika dny mi jedna vysoce postavená soudkyně řekla: Ať je ministrem spravedlnosti kdokoli, ale probůh, ať už to není Pavel Němec. Svého předchůdce jste často kritizoval. Co mu nejvíce vytýkáte?
Budu v jeho kritice střídmý. Jiná situace byla, když byl ministrem a já opozičním poslancem. Ta otázka navíc není položena úplně správně.
Nerozumím. V čem není položena správně? Ptám se, co dělal špatně.
On se práci na ministerstvu a reformním krokům v oblasti justice příliš nevěnoval. Nemluvím tedy o tom, co dělal špatně, ale o tom, že mohl být daleko aktivnější.
Můj překlad zní: dělal to špatně. Proč se tomu tolik nevěnoval?
Protože nevidím tolik výsledků jeho práce.
Myslíte to tak, že byl ponořen do politiky a zanedbával ministerstvo?
Nechci hodnotit, čemu jinému se bývalý ministr spravedlnosti věnoval. Ale když se podívám na problémy, které zde byly před dvěma lety, tak jsou tady pořád. Nic se v zásadě nevyřešilo. A pokud vám něco podobného naznačovala i ta soudkyně, tak jsem rád, že to tak vnímá i odborná veřejnost.
Teď to nevypadá, že jste v kritice svého předchůdce tak střídmý. Podívejme se na jednu zcela aktuální věc. Diskusi vyvolal spor prezidenta Klause a předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Ústavní soud zamezil svým rozhodnutím snaze prezidenta Brožovou odvolat. Je tedy navždy neodvolatelná?
Nehovořil bych o tom, že je navždy neodvolatelná. Musíte rozlišit pozici soudního funkcionáře a řadového soudce. Ústavní soud se vyjádřil k odvolávání těch funkcionářů. Je pravda, že je velmi omezená možnost odvolat je.
A to je podle vás správně?
Respektuji nález Ústavního soudu, ale nebudu zapírat, že mám trošku jiný názor na tuto věc. Funkce předsedy soudu je spíše funkce manažerská, přímo se soudcovskou nezávislostí nesouvisí. Naše ministerstvo by se proto mělo snažit připravit novou právní úpravu, která nebude v rozporu s tím, co přijal Ústavní soud.
Jednoduše řečeno, má se to změnit?
Máme mezeru v zákoně a nemůžeme odvolávat soudní funkcionáře. Musíme to řešit, ten stav je nevyhovující. Na tom už nyní několik dní pracujeme. Příští týden se chci kvůli tomu potkat a vést diskusi i se zástupci jednotlivých politických frakcí ve Sněmovně. Budu hledat v tomto případě politický konsenzus.
Znamená to snad, že když ten funkcionář pracuje špatně, nemá na tu funkci, a navíc to všichni vědí, tak on tam bude dál?
Za současného právního stavu nemáme prostředky, jak jej donutit k odstoupení. Jedině dohodou.
To je podle vás normální?
Normální to samozřejmě není. Ale pokud se podíváte na moje programové teze, tak vyřešení toho problému tam mám na prvním místě. Chceme to udělat co možná nejrychleji. To, že se to neudělalo, je možná další odpovědí na vaši předchozí otázku, jak dobře či špatně pracoval minulý ministr.
A jaký je váš osobní názor na práci Ivy Brožové?
Ona je letitá soudkyně a lidsky si jí vážím, považuji ji za čestného člověka. Ale postrádá vlastnosti, které by měl mít manažer každé větší instituce.
Které to jsou například?
Lepší schopnost se domluvit s podřízenými a být týmovou hráčkou. Na druhou stranu ji tak dobře neznám. Příští týden se s ní chci sejít. Už jsme se domluvili. Pro mě není důležité komentovat rozhodnutí Ústavního soudu, ale to, co se stane dál. Protože situace na Nejvyšším soudu, kde šéfuje Iva Brožová, dobrá skutečně není. Budu hledat rychlé řešení.
Vy jste tedy pro odvolatelnost soudních funkcionářů?
Ano. Musíme mít v zákoně model, jak člověka, který neplní své povinnosti, efektivně a rychle odvolat.
Prezident v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu řekl, že "jde o nebezpečný posun polistopadových poměrů od parlamentní demokracie k ničím neomezené soudcovské autonomii". Souhlasíte s ním?
Zaujmu třeba obdobný postoj, ale nejdříve si prostuduji nález Ústavního soudu. Do té doby to nehodnotím. Nebylo by to korektní.
Někteří lidé tvrdí, že se prezident svou reakcí snažil vměšovat do rozhodnutí nezávislého soudu.
Nezaznamenal jsem to. Má plné právo se jako účastník sporu k tomu vyjádřit, navíc to udělal až po skončení soudu. Před vynesením rozsudku jsem od něj nic takového nezaregistroval. Následný komentář není ovlivňování.
Je problém i pro vás, že o soudcích zase rozhodují jenom soudci?
Jistě. Tým, který se mnou spolupracuje, také došel k tomu, že je vhodné uvažovat o tom, že o soudcích a kárných řízeních by neměli rozhodovat zase jenom soudci. Mohli by při tom rozhodování být zastoupeni advokáti, notáři, pedagogové z právnických vysokých škol. Pak by se mohlo snížit nebezpečí takzvané soudcovské solidarity, kdy občas někdo podlehne dojmu, že svého kolegu trestat nemá.
Občas? Vždyť se tak děje pořád.
Samozřejmě někdo může podlehnout pocitu: co kdybych tam jednou stál já? Považuji to skutečně za velký problém. Chceme proto zveřejňovat rozhodnutí týkající se kárné odpovědnosti soudců, chceme, aby to bylo i na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti, a tím se to stalo přístupnější a otevřenější veřejnosti.
Vy to prostředí dobře znáte...
Děkuji za uznání...
... asi byste jinak nebyl ministrem. Nechcete mi snad tvrdit, že jeden soudce půjde proti druhému?
Vždyť jsem vám říkal, že dlouhodobým trendem by mělo být to, aby o soudcích rozhodovali i nesoudci.
Iva Brožová pracovala na Ústavním soudu, který o ní rozhodl, šest let. Má v branži mnoho známých a přátel. Nemá prezident pravdu, že je to neproniknutelná skupina?
Máte pravdu v tom, že je to relativně malá skupina kolem 3000 lidí, z nichž mnozí studovali na stejných školách. Existuje nebezpečí, že jsou mezi nimi speciální vazby.
Tak se teď podívejme na to, co říkají někdy soudci, a co si naopak myslí veřejnost. Například kauza slavného sbormistra Kulínského. Soud uznal, že osahával nezletilé dívky, ale neuznal jeho vinu s tím, že se nedopustil ničeho nezákonného. Nechci zpochybňovat ten verdikt, ale neměl by se i soudce řídit také zdravým rozumem?
Měl. Bohužel za posledních patnáct let jsme svědky toho, že procesní předpisy, které upravují, co má soudce dělat, jsou čím dál více formalizované a sešněrované.
Kdo za to může?
Chybějí nám kvalitní legislativci. Teď jsem zkoumal, kdo by u nás mohl napsat nový občanský soudní řád, a najít na to kvalitní lidi je obrovský problém. A může za to i lidová tvořivost poslanců.
Promiňte, ale vy jste už přes čtyři roky také poslancem.
Ano. A předložil jsem několik legislativních návrhů, ovšem ne v podobě přílepků, které právní řád pořád zaplevelují. Tomu jsem se bránil. Ještě se vrátím k té vaší původní otázce. Procesní předpisy jsou u nás nekvalitní, příliš složité, příliš podrobné a soudce svazují. Jenže někteří soudci bohužel vítají, že mají jakousi kuchařku, podle které rozhodují. To pak bývá na úkor účastníků sporů.
Jak se to dá změnit?
Pokud zde bude čtyři roky osvícený ministr spravedlnosti, tak by se to určitě měl pokusit změnit.
Podívejme, vy už jste i osvícený?
Nehovořil jsem o sobě. Já teď nevím, jak dlouho tady budu. Za minulé volební období se zde vystřídali tři ministři, a to určitě nepřispělo k nalezení řešení.
Zkusme ještě ten zdravý rozum na případu katarského prince. Každý přece věděl, že nebude v Kataru souzen, a přesto jsme ho tam pustili. Byla to podle vás chyba?
Jednoznačně to byla chyba. A může za ni exministr Němec. On za to plně odpovídá. Jeho postup byl nestandardní, nebyly splněny podmínky, aby se trestní stíhání předalo do Kataru.
Tušíte, co se s princem děje?
Požádal jsem kolegy, aby mi připravili analýzu současného stavu. Myslel jsem si i předtím, že princ nebude ve své zemi odsouzen, a současná situace mi dává za pravdu.
Podlehli bývalí vládní politici tlaku a selhali? Vím od diplomatů, že Katařané na nás vyvíjeli velký tlak.
Nemám tyto informace. Podobné předání trestního stíhání se má použít jen ve chvíli, kdy v zemi, kam se předává obviněný, je větší šance dotyčného odsoudit. To v této věci jednoznačně nebylo.
Chcete Sněmovnou také opět protlačit nový trestní zákoník, který už byl odmítnut. Ten zavádí přísnější tresty za závažné kriminální činy. Kdy tak učiníte?
Pokud zde budeme více než rok, tak to předložíme a bude to jedna z priorit. Za kratší dobu se to nedá připravit. Musí se to celé dopilovat, protože někdy je to právě až příliš podrobná kuchařka pro rozhodování soudců, jak jsme o tom hovořili. Mělo by to být obecnější. A připravené tak, aby to mělo šanci projít.
Vzrůstá i brutalita zločinců. Jste pro jejich tvrdší postihy?
Souhlasím s tím. Například za trestný čin proti životu a zdraví musí být tvrdší postih.
Byl byste pro snížení trestní odpovědnosti u dětí?
Ano. Z patnácti na čtrnáct let. Ale problematiku trestné činnosti mládeže to nevyřeší, to ne.
A trest smrti?
Nejsem pro trest smrti z praktických důvodů. Lidská spravedlnost je nedokonalá a justiční omyl nelze nikdy vyloučit. Dostatečným trestem je u některých činů doživotí.
Chcete toho změnit hodně a na to je potřeba čas, jak sám tvrdíte. Troufáte si odhadnout, jak dlouho bude vaše vláda u moci?'
Nikdo si to netroufne přesně říci. Je to tak padesát na padesát, že naše vláda získá důvěru. Ale mě to nebrzdí. Představil jsem osm bodů priorit, které se zde dají zvládnout za dva měsíce. To udělat a prosadit určitě chci. Mělo by to vést třeba ke kvalitnějšímu a rychlejšímu soudnímu rozhodování.
Soudy se u nás tahají dlouhá léta a veřejnost přestala rozumět tomu proč. Kdy se to zlepší?
Je to jeden z hlavních problémů české justice. Jsme na dvojnásobku délky soudního řízení než třeba v Německu.
Řekněte čtenářům skutečně reálnou dobu, kdy lze očekávat, že naše justice bude rychlejší?
Specialisté z Evropské unie to odhadují na čtyři až šest let.
To není příliš optimistický odhad. Znamená to, že se ani nemáme na co těšit?
Reformy se dají prosadit dříve, ale jejich účinek nebude okamžitý. Abyste mi rozuměl, justice je systém pracující určitým tempem...
Vám teď celkem rozumím, nerozumím někdy té justici.
Představte si, že prosadíte odstranění takzvaného soudního ping-pongu, to se vám projeví až později.
Uvidíme, zda se toho vůbec dožijeme. Vy uvádíte jako svůj koníček zahradničení. Jak zahradničíte jako ministr s ochrankou v zádech?
Teď vůbec nezahradničím. Ještě jsem neměl kvůli času příležitost.
