Velké deníky o režisérově smrti informují se značným respektem. Odešla "legenda francouzského filmu", jež vytvořila "nový (estetický) kánon", píše s notnou dávkou patosu Le Monde. Zatímco středolevicový list Libération věnuje režisérově památce speciální číslo (!) a na prvních deseti stranách (!!) popisuje režisérův život jako "Rohmerovu odyseu" a noří se do jeho filmového "světa poezie a krutosti". Oslavný nekrolog Libération navíc uvozuje celostránkový černobílý portrét koncentrovaného starce na titulní straně s titulkem "Rohmer, na konci povídky". Do určité míry je to od deníku odvážné gesto, s nímž někteří francoužští intelektuálové možná budou polemizovat. Je takový prostor totiž adekvátní, anebo jde o projev snobismu?
K názvům filmůSnímky, které nebyly uvedeny |
Od teorie k praxi čili krušné začátky
S novým a neotřelým stylem filmové narace se Eric Rohmer setkává během padesátých let; tehdy sám točí krátkometrážní snímky a jako filmový kritik (a později i šéfredaktor intelektuálně mimořádného vlivného časopisu Cahier du Cinéma) podporuje díla "podvratných" režisérů, setkává se i osobně s Truffautem, Godarem či Rivettem. Ve svých čtyřiceti, tedy na konci oněch padesátých let, se Rohmer rozhodne pro opravdovou filmovou kariéru. Ta však nezačne příliš povzbudivě. Zatímco Godardův snímek U konce s dechem (1960) či Truffaultův Nikdo mne rád (1959) představují komerční úspěch a plní kinosály prařížské Latinské čtvrti, Rohmerův dlouhometrážní debut - Le Signe du Lion (Ve znamení lva, 1959) je komerčním propadákem. Navíc přichází do kin až s tříletým zpožděním, poté co si Rohmer založí - společně s nadšenou cinefilkou Barbetovou Schroederovou - vlastní produkční firmu Films du Losange.
Onen počáteční neúspěch může vysvětlovat, proč Eric Rohmer (vlastním jménem Maurice Schérer) začal na veřejnosti vystupovat pod pseudonymem. Sám v jednom ze starších rozhovorů pro Le Monde uvedl, že pseudonym začal používat proto, aby "utajil před svou rodinou, že točí filmy".
Po neúspěchu se Rohmer rozhodl točit povídky. A začal je skládat do tématických cyklů či seriálů. "Tak systematický způsob je vidět pouze u jednoho jediného dalšího režiséra, Krzysztofa Kieslowského a jeho Dekalogu či trilogie Tři barvy: Modrá, Bílá, Červená," píše jeden filmový kritik na stránkách Cinématheque.
Jako první tedy vstoupil do kin roku 1963 Rohmerův třiaadvacetiminutový filmeček La Boulangere de Monceau (Pekařka z Monceau), úvodní díl šestice Morálních povídek. A podle Libération tento příběh o nesmělém zamilovaném mladíkovi, který brázdí ulicemi 17. pařířského okrsku po stopách mladé ženy, už v sobě nese celý Rohmerův svět: "citovou nerozhodnost hlavních postav, ponoření se do specifického prostředí (Paříž v květnu), virtuozitu dialogu, hru s povrchostí, skloubení romaneskního vyprávění s neorealistickým dokumentem a samozřejmě uzavřený příběh s morálním poučením".
Doma zprvu nebyl až takovým prorokem
Základem je rozpor"Zásadní roli v jeho tvorbě hraje vypravěč, který si často ze životní reality zkonstruuje příběh, jenž se ani nestal, jako například ve snímku Klářino koleno (1970). Klame (se) však nejen vypravěč, ale většina rohmerovských postav, které se snaží žít svůj život jako román, kde by byly hlavní postavou. Jejich vize skutečnosti je natolik pohltí, že nevnímají skutečnou realitu. Dynamika příběhu tak často vyplývá z rozporu mezi slovy a obrazem reality. Například Sabine z Krásné svatby (1982) si zcela vážně vysní svou svatbu, ačkoliv její vztah s Edmondem je čistě platonický." Kamila Boháčková, Lidové noviny 13. ledna 2010 |
Francouzský tisk podtrhuje "dokonalost filmových dialogů", které si režisér sám psal, či schopnost "erotizace jazyka". A neopomíjí zmínit ani často opakované téma Rohmerových filmů, kterým je "rozpor". S tím možná souvisí i skutečnost, že Eric Rohmer vždy kráčel nezávisle na dalších představitelích nové vlny. Za téměř půstoletí trvající kariéru natočil 25 filmů. A tyto filmy, spojující v sobě romaneskní lehkost a erotiku s filozofickou závažností, dodnes překvapují svou aktuálností.
Několik internetových odkazůOdkazy na články v Libération Odkaz na článek v Le Monde Rozhovor s Erikem Rohmerem na francouzské Cinématheque Blog na stránkách Cinématheque Česko-Slovenská filmová databáze: |
