Jako první, poměrně rychle proveditelné opatření, oznámil americký prezident George Bush, že jeho vláda dá peníze na vývoj vhodných pevných dveří, které oddělí pilotní kabinu od zbytku letadla. Tím se zabrání, aby se případný únosce dostal k pilotům.
Nevýhodou však bude, že pokud například piloty postihne nevolnost, nikdo další z posádky se k nim nedostane, aby jim pomohl. Neprůstřelné dveře pilotní kabiny už více než před rokem vyvinula firma TTF Aerospace, ale neprodala ani jedny. Nyní o jejich prodeji znovu jedná s několika leteckými společnostmi. Otázkou však zůstává, jak by se piloti, sami bezpečně uzavření ve své kabině, skutečně zachovali, kdyby případní únosci vzali cestující jako rukojmí a vyhrožovali, že jim ublíží, pokud jim kapitán letadla nevyhoví.
Kamery a plyn
Pro tento případ první zveřejněné návrhy doporučují, aby byly v kabině letadla umístěny kamery, které pilotům ukážou, co se za jejich zády děje. Nová technická opatření by jim pak umožnila kabinu částečně propojit s mrazivým vnějším prostředím s nedostatkem kyslíku, případně do ní vpustit omamný plyn a únosce (spolu se všemi ostatními) paralyzovat. I tady existuje dost nevýhod: Pilotní kabina je už dnes přeplněná přístroji, další televizní monitory by odváděly pozornost pilotů. Úbytek kyslíku či omámení plynem by zase mohly ublížit některému nemocnému pasažérovi.
Kamera však může být i přímo v pilotní kabině a přenášet obraz do pozemního řídicího střediska nebo do centrály letecké společnosti. Tam by hned viděli, zda je v kabině všechno, jak má být, a zda nebyl pilot vyměněn, aniž o tom stačil uvědomit řízení letového provozu.
Ostatně takové kamery s dálkovým přenosem obrazu už začíná používat švédský výrobce automobilů Scania - montuje je do nové generace kamionů jako obranu před krádežemi. Další možností je automatická kontrola, zda v pilotním křesle skutečně sedí osoba, která tam sedět má. To může zjistit například malá aparatura podle duhovky očí, stálé analýzy hlasu či dokonce ze sledování srdeční činnost pilota. "Každý člověk má zcela charakteristické pohyby srdce, jež dokáže sledovat přístroj zabudovaný v pilotním křesle," říká Gene Greneker, který se na jeho vývoji podílel v Technickém výzkumném ústavu ve Smyrně v americkém státě Georgia. Kdyby tedy technika odhalila, že letadlo řídí někdo neoprávněný, vyvolala by na zemi poplach.
Řízení bez pilota
Co se stane, když letoví dispečeři zjistí, že letadlo už neovládají jeho piloti? Ze země je možné vyslat palubním přístrojům radiový signál, který odpojí řízení v kabině, a letoun pak budou přímo řídit kontroloři ze země. Ti jej navedou na nejbližší vhodné letiště. Dálkově ovládané stroje už používá americké vojenské letectvo třeba pro riskantní výzvědné lety nad Irákem, systém by tedy nebylo nutné vyvíjet od začátku, "jen" přizpůsobit potřebám velkých dopravních letadel. "Udělali jsme hodně práce při vývoji dálkově řízených vojenských a vesmírných letounů, ale v použití této technologie pro dopravní stroje je zatím spousta technických problémů," přiznává John Dern, mluvčí amerického výrobce letadel Boeing.
I tady však hrozí nebezpečí. Odborně zdatní a dostatečně technicky vybavení únosci mohou rušit signály ze země. A co hůř, v nejhorším myslitelném případě mohou falešným signálem na dálku vypnout pilotům řízení a letadlo unést, aniž by vůbec museli být na jeho palubě. "Vynalézavost zločinců nakonec vždy překoná existující bezpečnostní opatření," připomíná Richard Bloom z Letecké univerzity v arizonském Prescottu.
Méně zranitelný by mohl být vylepšený autopilot, který by na signál ze země nebo z kontrolních přístrojů v kabině převzal řízení a přistál se strojem na nejbližším letišti způsobem naprogramovaným v řídicím počítači. Že to je možné, dokazuje třeba pokusný letoun Global Hawk vyvinutý společností Northrop Grumman. Ten dokáže bez jakéhokoli lidského řízení odstartovat, proletět určenou trasu a přistát jen za pomoci dvou počítačů.
Letci si musí zvyknout
Podobné, ale méně dokonalé přístroje už existují i v běžnějších letadlech. Zatím je však nesou jen některé stroje, které s nimi mohou přistávat pouze na letištích vybavených speciální elektronickou naváděcí aparaturou. Tento autopilot, vyvinutý pro případ "nulové viditelnosti" za mlhy, je skutečně schopný přistát úplně sám, od pilota však vyžaduje, aby v pravý čas začal brzdit, a pak letadlo odvezl z přistávací dráhy. V praxi však letci přebírají od autopilota při přistávání vždy řízení na nejdůležitější okamžik, protože přístrojům nevěří.
"To se však dá změnit," konstatuje Christopher Wickens, profesor Illinoiské univerzity. Podílel se totiž na zkouškách systému pro vojenské stíhačky F-16, který v případě, že stroj míří na překážku, ať už horu nebo budovu, automaticky vezme pilotovi řízení a letoun nadzvedne. I tento přístroj je teoreticky možné použít v civilní dopravě a kosmická agentura NASA už oznámila, že na tom pracuje. "Vojenští piloti byli původně velmi skeptičtí, ale když systém vyzkoušeli, začali mu věřit. Podobně si na existenci zcela autonomního autopilota zvyknou i civilní letci," soudí Wickens.
Zpátky na zem
Po zvážení, jaké výhody a nevýhody mohou mít nové zabezpečovací systémy v letadlech, se odborníci přimlouvají spíše za zvýšení bezpečnostní kontroly na zemi. "Nejúčinnější určitě bude vynaložit peníze na to, aby se žádný terorista, žádná bomba či zbraň vůbec nemohla do do letadla dostat," zdůrazňuje David Villupillai, mluvčí francouzského výrobce letadel Airbus. I tady může pomoci technika - například výzkumníci koncernu Siemens už úspěšně zkoušejí elektronický systém, který prostřednictvím videokamer sleduje osoby pohybující se v bance, automaticky posuzuje, zda se nechovají neobvykle, a jejich obličeje porovnává s fotografiemi podezřelých osob uloženými v počítačové paměti.
