Poslanec vycpaný, automatický, kývající

V podvečer druhého z červencových státních svátků vydala ČTK zprávu, že má k dispozici návrh koaliční smlouvy mezi ČSSD, KDU ČSL a US-DEU, který by měli všichni poslanci těchto stran podepsat, a tím se dopředu zavázat k podpoře vládních návrhů zákonů. Je věcí právního posouzení, zda lze zamýšlený vazalský akt takto jednoznačně interpretovat. Jestliže však z případného podpisu opravdu cosi podobného vyplývá, zavání to degradací zákonodárců na mechanické cvičence sněmovní spartakiády, kteří budou zvedat packy, kdykoli Velký bratr zavelí. Kdo se splete, přijde o ručku i obročí, slušelo by se doplnit.

Do poslaneckých lavic by za takového stavu věcí nemuseli nutně zasedat vzdělaní lidé, postačilo by naplnit sněmovnu disciplinovanými obecními blby, talentovanými lidoopy nebo centrálně ovládanými figurínami zákonodárců. Z ekonomických důvodů by figuríny mohly být dále redukovány na pouhé paže. Ručky živých diskordantů tímto ušetřeny, v zemi klid a dělná atmosféra, tytam šarvátky a rozbroje.
Virtualizace sněmovny by též výrazně zlevnila její provoz, nehledě k bleskovému uvádění nových (vládou navržených) zákonů v život. Již před lety avizovaná zákonodárná smršť by v krátké době smetla minulé pochyby a ohromila i žlučovité skeptiky.
Resumé je nasnadě: netřeba více živých poslanců, netřeba více voleb. Každý zastupitel nechť má na přechodné období svého zástupce, ať již živého či vycpaného. Budoucnost však patří vycpaným. Na věčné časy a nikdy jinak.