Byla by to dobrá volba, kdyby nebyla opředena podezřelými okolnostmi.
Nejprve k tomu dobrému: Jan Fischer je osoba z mnoha úhlů pohledu nadějná na místo eurokomisaře. Na rozdíl od toho dosavadního, Vladimíra Špidly, není ideologicky vybarven, není zmatený, umí mluvit ( i cizími jazyky) a místo nedostane jako trafiku na odchodnou. Naopak v plném rozkvětu sil.
Není to špatné ani z rubové strany mince. Paroubek a Topolánek se nebyli schopni shodnout na kandidátovi. Nikdo nechtěl ustoupit. Než rozpoutat další zničující válku, vybrali někoho, kdo se jim už jednou osvědčil. Ve strachu před vrtošivými nápady Václava Klause loni v dubnu sáhli po Fischerovi a ten jako premiér nezklamal.
Jeho vládní tým už se zaběhl, přepřáhnout v čele je možné.
A i když Fischer ještě zcela nedávno říkal, že o Bruselu neuvažuje, neboť má jiný úkol, je velmi pravděpodobné, že místo komisaře je tím, po čem touží. A řeklo by se i zaslouženou odměnou za obtížnou misi, kterou přijal.
Eurokomisařem bude nejspíš FischerPrezident Klaus je v rozpacích |
Tolik to dobré nebo racionální. Nyní k podezřelým okolnostem.
Nechtějí se Paroubek s Topolánkem stále populárnějšího premiéra prostě zbavit? Neobávají se, že je čím dál víc zastiňuje?
Viděli, jak kouzelně zafungovalo, když Kalousek dosadil na předsednický stolec nové strany TOP 09 populárního knížepána. Co kdyby Fischera před volbami přemluvila nějaká malá strana, která chce zbourat politický systém? Nevyskočily by její preference do vesmíru?
Kdo by mohl povýšit?Premiérem by mohl být Pecina nebo Kohout |
V Bruselu škodit nebude.
Nechtějme být paranoidní, ale poněkud této teorii nasvědčuje i rychlý únik informací o překvapivé rošádě. Když Topolánek a Paroubek chtějí, dokážou držet jazyk za zuby. Například tehdy, když dosadili premiéra Fischera. Když ho dosazovali na komisaře, s pokoutními informacemi se roztrhl ne pytel, ale přímo vak.
Jistě, ve stínu politiků se plouží vždy hodně příživníků a podržtašků, kteří jsou schopni vyžvanit i to, co nevědí. Ale v zásadních věcech mlčí, když nedostanou pokyn od pána. Jde jim totiž o holé přežití.
Co když bylo prozrazení promyšlené? Fischer se má celý víkend koupat ve vlastní šťávě. Hle, utíká od rozdělané práce, řeknou si lidé. Hle, šestisettisícový plat je mu milejší než osudy země. A my té kreatuře věřili.
Takové politické hry se hrají. A Paroubek s Topolánkem je umějí virtuózně. Fischer je jistě brilantní statistik a matematik, ale ve zvláštní aritmetice politických rovnic se nevyzná.
Další pochyby vyvolává i celkový rámec dohody: prezident do ní patrně není zasvěcen. A bez prezidenta neudělají politici nic. Pokud totiž premiér podá demisi, padá celá vláda a nikdo jiný než prezident nemůže jmenovat nového premiéra. Může si dát načas, když bude chtít. A Klaus poslední dobou ukázal, že si dokáže dávat načas, když na to přijde.
A když Fischer odejde, kdo bude ministerským předsedou? Vytáhnou straničtí šéfové z klobouku další akademickou figuru? Nebo v čele vlády stane ne figura, ale figurka, která jim nebude překážet v dalším přerozdělování ekonomické moci? Hra je rozehrána. Výsledek daleko. Možná že politici vysadili seriózního statistika místo na belgického koně na pořádně nebezpečného tygra.
