Nicméně různé deníky připomínají různé události. Tak třeba The Times a politolog z Nottinghamské univerzity Philip Cowley říkají, že naposledy parlament premiéra kvůli válčení nepodpořil právě v roce 1782, kdy Britové bojovali s koloniemi v Severní Americe. Sněmovna se postavila dalšímu válčení, tehdejšímu premiérovi Lordu Northovi vyjádřila nedůvěru, což vedlo k jeho rezignaci. Američané se následně dočkali své vytoužené nezávislosti.
The Daily Telegraph pro změnu píše, že je to vůbec poprvé, co se parlament postavil proti nasazení vojenské síly a všímá si trochu jiného milníku. Připomíná Suezskou krizi v roce 1956, kdy naposledy vládu nepodpořila v otázce válečné operace opozice... Od té doby se Britové zapojili hned do několika konfliktů, ale teprve nyní premiér britských ostrovů takto tvrdě narazil.
Většina britských poslanců se ve čtvrtek v noci postavila proti případnému útoku na Sýrii, jehož cílem je potrestat použití chemických zbraní z minulého týdne. Zatím se stále čeká na zprávu inspektorů OSN, kdo vlastně za chemickým útokem v blízkovýchodní zemí stojí - zda vládnoucí režim, či povstalci. A bez stoprocentní jistoty o viníkovi se většině britských poslanců útočit na režim nechce (více čtěte zde).
Britové se hrozí opakování lekce z Iráku
Mnozí se děsí opakování relativně nedávné historie, kdy se Britové pod vedením labouristického premiéra Tonyho Blaira přidali k americké invazi do Iráku. Vedlo je k tomu podezření, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení. Jenže ty se tam nakonec nenašly a invaze neměla mandát Rady bezpečnosti OSN.
Tentokrát se o pozemní invazi nehovoří, ale ve hře je spíše krátký raketový útok. I tak ovšem slova o lekci z Iráku padala v posledních dnech z mnoha stran britského politického spektra.
David Cameron měl od začátku v této otázce jasno, okamžitě a zcela jasně se postavil na stranu Spojených států a Francie. Svolal proto i mimořádné zasedání sněmovny, v něm však v noci na pátek překvapivě pohořel. Proti bylo 285 poslanců včetně desítek konzervativců a pro 272 politiků.
Britská média se proto v podstatě shodují, že Cameron zažil velké - ba možná i největší - ponížení v premiérské funkci. Parlament odmítl i zmírněnou variantu vládní rezoluce, která ustupovala opozičním labouristům a zaručovala ještě druhé hlasování o vlastním vojenském úderu.
The Guardian píše, že hlasování zasadilo zničující úder Cameronově autoritě, když proti němu hlasovalo i 30 konzervativních poslanců, stejně jako devět poslanců koaličních liberálních demokratů. Napětí vypuklo i ve vládě, která se pozastavuje nad tím, že Cameron špatně odhadl nálady vlastních poslanců.
Současně se prý ale Cameron zatím nemusí obávat o svou funkci. "Naši rebelové dali najevo, že podporují premiéra pokud jde o ekonomiku a reformy školství a sociálního zabezpečení. Nepodpořili ho jen, pokud jde o Sýrii," řekl deníku nejmenovaný zdroj z Cameronova úřadu.
"Hanba, jste ostuda!"
Kromě překvapivého Cameronova neúspěchu, který de facto znamená, že Britové se v nejbližší době k žádné vojenské operaci v Sýrii nepřipojí, je také zajímavé, jak moc vyhrocená debata v dolní komoře britského parlamentu v noci odehrávala.
Ministr školství Michale Gove prý křičel po zveřejnění výsledků na koaliční konzervativce a liberály: "Hanba, jste ostuda!" a podle skotského poslance Anguse Robertsona se rozčiloval tak, že ho jeho kolegové museli uklidňovat. "Emoce tam vřely," popsal Robertson televizi Sky News.
Zatímco byly oznamovány výsledky, z lavic opozičních poslanců se na Cameronovu adresu ozývaly výkřiky: "Rezignujte!". Emocí se neubránil ani David Cameron, kterému se během parlamentního slyšení zadrhl hlas. A to, když hovořil o videonahrávkách obětí chemického útoku.
