Pravidla, co všechno si může pacient u lékaře zaplatit nad rámec pojištění, dnes nejsou vůbec srozumitelná. Je v tom chaos, shodují se pacienti, lékaři i pojišťovny. Navenek se zdravotní systém tváří jako takřka bezplatný a hlásá rovnost pro všechny, ale mnozí si už dávno zvykli platit za lepší služby když ne oficiálně, tak potají. V Praze za zvoleného porodníka někdy třeba deset tisíc.
Poslanci ve své stížnosti k Ústavnímu soudu protestují proti takzvanému „paragrafu poslankyně Fischerové“. Ten říká, že lékař nesmí vybírat žádné poplatky za výkony poskytnuté v souvislosti s péčí hrazenou ze zdravotního pojištění. „To je ovšem, přísně vzato, prakticky jakýkoli nadstandard,“ tvrdí praktický lékař z Prahy 6 Jan Jelínek, který podání stížnosti u poslanců inicioval.
Podle něj si kvůli tomuto paragrafu nesmí pacient připlatit například za nadstandardní sádru, s níž by se mohl o dovolené koupat ve vodě. „Ale cizinec se smluvním pojištěním tuto možnost má. To je diskriminace,“ uvedl Jelínek.
Lékařská komora se pokusila vnést letos v lednu do plateb aspoň trochu jasno a vydala katalog, obsahující desítky položek, za něž mohou lékaři inkasovat peníze. Žádný problém není například s různými potvrzeními o zdravotním stavu či vyšetřeními na vlastními žádost.
Jasno je i ve stomatologii. Jinak lékaři nadále tápou, co se smí a co ne. „Aby se navodila situace, kdy bude pro pacienta jasné, za co se platit musí a kdy naopak může platbu s přehledem odmítnout, a stejně tak aby bylo i pro lékaře jasné, že poskytnutím čehokoli nad rámec pojištění neohrozí svou existenci, je nutné zrušit zmíněný paragraf,“ řekl Jelínek.
S výkony na výslovnou žádost pacienta, jako je například vyšetření pro řidičský průkaz či potvrzení do školy, samozřejmě žádný problém není a pacient je platí. „Ale co když si pozvu pacienta mimo ordinační hodiny a jemu vyhovuje, že nemusí čekat, i když si připlatí? Sám zákon v některých případech zcela jistě překračuji,“ míní.
I Všeobecná zdravotní pojišťovna přiznává, že s výjimkou zubní péče dnes není jasně vymezeno, co je ve zdravotnictví standard a co nadstandard. Projevilo se to i ve chvíli, kdy VZP oslovila nemocnice, aby jí sdělily různé údaje včetně nadstandardních služeb, které poskytují.
Zatímco nemocnice v Rýmařově v klidu přiznala i nadstandardní sádry, nemocnice v Pardubicích neuvedla ani jinde zcela běžné nadstandardní pokoje. „Máme za to, že zákon je třeba dodržovat, byť s ním zcela nesouhlasíme,“ vysvětlilo to vedení nemocnice.
Sociálnědemokratická poslankyně Fischerová prosadila zmíněný paragraf do zákona v době, kdy mnozí lékaři požadovali po svých pacientech, aby jim za ošetření dávali sponzorské dary. Tomu chtěla Fischerová podle svých slov zabránit. Obává se nadto, že zrušení paragrafu povede k praxi, kdy lékaři budou pacientům nadstandard vnucovat.
Jenže ani vybírání sponzorských darů se beze zbytku zabránit nepodařilo. „Zrovna minulý týden mi volala známá z Teplic, že po ní gynekoložka chce poplatek dvě stě korun za každou návštěvu, aby měla na nový ultrazvuk,“ uvedla ředitelka VZP Jiřina Musílková.
Na různých místech republiky se lidé setkávají s naprosto rozdílnými pravidly hry. Někde lékaři nevybírají záměrně. V Praze 10 kvůli tomu Sdružení praktických dětských lékařů řeší spor dvou lékařek. „Doktorka z polikliniky si stěžuje na kolegyni, že jí přetahuje pacienty - nabízí, že jim bude vystavovat různá potvrzení zadarmo. Lékařka to považuje za nekalou soutěž,“ řekl místopředseda sdružení Milan Kudyn.
Osobně se domnívá, že „práce má být zaplacena, i kdyby to byla desetikoruna.“ Oficiálně je finanční spoluúčast pacientů v Česku - tedy to, co si lidé platí přímo - jedna z nejnižších ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi, dokonce i ministr Bohumil Fišer připustil, že nižší je jen v Lucembursku. Lidé platí větším dílem jen za léky, ostatní minimálně. Určitou výjimkou je zubní péče.
Nikdo však nesleduje, kolik dnes platí pacienti lékařům „načerno“. „Například osobní přítomnost gynekologa či zvoleného porodníka u porodu se v Praze, pokud vím, pohybuje většinou mezi osmi až patnácti tisíci korunami,“ sdělil jeden pražský porodník obeznámený s praxí. Trval však na zachování anonymity. „Je to vlastně úplatek. Za porod se legálně platit nedá - patrně,“ zaváhal.
