Když v jedenatřicátém roce našeho století oznámil svůj záměr, veřejnost byla vzrušena, odborníci zděšeni, vnuk Julese Verna nadšen. Autor nápadu nebyl v té době žádná nicka. George Hubert Wilkins (narozen 31. října 1888 v Austrálii) se zúčastnil pěších i leteckých polárních výprav na severu i jihu, tam dokonce jako první dobyl pól nedostupnosti (místo v Antarktidě 3700 metrů nad mořem, nejvzdálenější od pobřeží). Teď si koupil ve výprodeji amerického námořnictva podmořský člun. Pojmenoval jej Nautilus, na jeho horní plochu nechal přimontovat lyže skluznicí nahoru tak, aby mohly klouzat zespoda po ledě. Tak chtěl dorazit k točně. Před rozhodujícím ponořením u Špicberk však z cesty sešlo vinou sabotáže. Naštěstí; technický stav ponorky totiž prakticky vylučoval úspěch...
V létě 1958 americká jaderná ponorka jménem (jak jinak) Nautilus podplouvá k severnímu pólu a pár dní nato dokonce její mladší sestra Skate ledový krunýř prorazí a na pólu se vynoří. Wilkins má v té době před sebou jen něco přes tři měsíce života (umírá 1. prosince 1958). Splnění svého snu se však - obrazně řečeno - dočeká, leč nedožije. V březnu 1959 se Skate na pólu vynořuje zas a za znění salv posádka plní Wilkinsovo poslední přání: rozptýlí jeho popel na místo, po kterém tak horoucně toužil...
V listopadu 1813 vychází v proslulém časopise Annals of Philosophy práce švédského chemika Jönse Jacoba Berzelia Pokusy o povaze dusíku, vodíku a amoniaku a o stupních oxidace, jichž je dusík schopen. S těmi stupni to tehdy moc slavné nebylo, zato se tu vůbec poprvé objevilo značení chemických prvků symboly; např. kyslík O, olovo P (dnes Pb), síra S, měď Cu, uhlík C... Někteří chemici se tomu bránili, semínko se však ujalo.
Nad přírodní prohlubní v portorickém Arecibu je v listopadu 1963 dokončen největší radioteleskop na světě. Parabolické "zrcadlo" o průměru 300 metrů je pevné, v ohnisku nad ním na lanech visí anténa, kterou lze částečně posunovat, tedy "zaměřovat". Přístroj "vidí" do vzdálenosti asi 15 milionů světelných let. Po jeho rekonstrukci koncem roku 1974 z něj je směrem ke kulové hvězdokupě v souhvězdí Herkula, vzdálené asi 24 000 světelných let, vyslán na vodíkové vlně 21 cm tříminutový signál (vzhledem ke vzdálenosti cíle veskrze symbolický), obsahující ve dvojkové soustavě kódované základní informace o Zemi a životě na ní.
|
