S touhle historkou byste se asi moc nechlubili - přece si nebudete zadělávat na opletačky s policí a riskovat, že vám hada seberou.
Naopak, k lepšímu se běžně dává jiná nebezpečná pitomost: jízda rychlostí dvakrát vyšší, než se smí. Naposledy zpěvák Jan Nedvěd, vyobrazený v Lidových novinách u svého sportovního vozu Pontiac Trans Am: "Tachometr to má do 260, ale udělá to 300, a když mě zastaví policajti, tak jen mávnou rukou: Á, pan Nedvěd, vy asi spěcháte na koncert - tak jeďte."
Rozdíl mezi chovatelem mamby a Nedvědem je v tom, že ten první udělal pitomost nerad, kdežto ten druhý schválně. Pro ty, kdo se pohybují po ulici a silnici, to je ale prašť jako uhoď.
V trestním zákoně se jeden paragraf jmenuje "obecné ohrožení". Když montér v chemičce neutáhne kohout a do vzduchu unikne chlor, může mít - asi právem - na krku prokurátora, i kdyby se nikomu nic nestalo (ale mohlo stát, viz slovo "ohrožení"). Auto, to je holt jiná sorta. Požitek povolený se vším všudy, tedy pokud něco doopravdy neprovedete a někdo vás přitom nechytí za ruku, například za ruku čouhající z příkopu.
"Obecné ohrožení"? Není to náhodou tak, že pan Nedvěd (a před ním jiné celebrity, co vyprávějí, za kolik minut se mihnou českou dálnicí) se přiznal ke spáchání trestného činu?
Ále, co. Pořád jen nadáváme, závidíme a honíme se za penězma, a v týhle uspěchaný době nemáme čas na lásku ani na krůpěj ranní rosy v lese. Jak kdysi napsal ten muž z pontiaku:
Zvali mě do Států, teď když je svoboda
vezmeme džípy a budeme free
mají prej vodopád největší na světě
pod sochou jakousi že všechno se smí
Milí jste, psal jsem jim, ale teď nemůžu
pod chatou tráva mi začíná schnout
do strání nad řekou barvy se ukládaj
hospodskej u nás mi zahřejvá kout
