Trest přes různé polehčující okolnosti je pár let vězení.
Abú Zarkáví a jeho komplicové trýznivým a zvlášť zavrženíhodným způsobem zabili nevinného člověka. Trestem je v Evropě doživotí, v řadě amerických států smrt.
Jenže to, co se děje v Iráku, není morální disputace, ale vojenský a politický zápas, v němž se nadlouho rozhoduje o osudu světa. Převaha amerických zbraní je drtivá. Ale stejně drtivá byla jejich převaha ve Vietnamu či sovětská v Afghánistánu.
Bitva se nyní vede, jak napsal časopis Economist, především o mysl a srdce muslimů. A v této bitvě myšlenek a sloganů jsou Američané v nevýhodě. Vpadli do Iráku pod praporem demokracie, humanity a slušnosti. Válku můžeme chápat jako demonstraci síly, jako vytvoření opěrného bodu v krizové oblasti, jako pomstu za jedenácté září.
Ospravedlnění však má pouze toto: měla zbavit Iráčany Saddáma a všech těch, kteří je mučí. Jestliže emotivně drásavé fotografie usvědčují Američany z toho, že jsou sami mučitelé, je to větší rána než povstání Muktady Sadra. Zarkáví, který zvěrsky zavraždil Nicka Berga, toho okamžitě využívá: Hle, toto je pomsta za utrpení našich lidí.
Jasínovi a Usámovi vrazi mají jednoduchou ideologii pro vraždění civilistů. Ďáblové obsadili naše území a sami začali s vraždami. My pouze oplácíme jejich metody. Tyto argumenty na muslimský svět působí. A dodejme, že bohužel působí i na značnou část evropských politiků.
Zarkáví a jemu podobní jsou teď blízko vítězství. Většina Iráčanů Američany nenávidí a bojí se jich. Ti však teď mají možnost ukázat, jak jiní jsou proti blízkovýchodním satrapům. Když vyšetří a potrestají zneužívání moci, mohou si Iráčané říct, že tohle by Saddám nikdy neudělal. A že skutečnou hrozbou jsou vrazi jako Zarkáví.
