Čeká nás budování socialistické vlasti. V oblasti malicherných truců mohou socialisté učinit koaličním partnerům galantní ústupky. V tom hlavním neustoupí o milimetr. Nemusí. Od koaličního partnera mnoho nepotřebují. Jen visačku: jsme středolevá vláda.
Socialismus bez středových prvků, jak ho mají ve vládním prohlášení, mohou praktikovat i bez koaličního partnera. Podporu na to mají. Bylo by kuriózní vidět komunisty, jak hlasují proti socialistickým zákonům, které se s jejich představami skoro kryjí.
Stejně tak kuriózní by byli lidovci a unionisté zvedající ruce pro socialismus, s nímž nekryjí se nijak. Obého se dočkáme dosyta. Pro komunisty bude to triumf, pro Koalici ponížení. Posmívané politiky největší krajíc. Čtyři roky stála Koalice na kritice opoziční smlouvy. Na tom, že strany oposmlouvy si parcelují stát, na tom, že nedbají svých politických idejí, že moc si dělí bez ohledu na voliče jen mezi sebou.
Teď si tu moc se socialisty dělí Koalice sama - s jediným rozdílem: žádnou nedostane. Pilip nedávno řekl: Buďto půjdeme do vlády, nebo nebudeme. To socialisté dobře slyšeli. Koalice jde do vlády bez Pilipa. A místo moci dostane hrst těšínských jablíček.
Jaké priority Koalice v koalici sleduje, je těžké rozpoznat. Vidět je zatím jediné: být ve vládě. To je pro uskupení, které se rádo chlubí štítivým vztahem ke "kupčení s mocí", motiv nedostatečný. Možná za pár dní přidají registrační pokladny či podobné šidítko. Socialisté mají dost marginálních témat, která mohou spojencům "pustit".
Jedna nezodpovězená otázka bude trvat čtyři roky: Co dělá to liberální a středopravé uskupení v socialistické vládě? Které své ideály tam prosazuje, či alespoň brání? Za čtyři roky můžeme znát odpověď: Žádné takové uskupení tam nebylo. Jen hrst mužů a žen, asi pět, držela svá křesla. Lidovci ovšem odpovědí kompaktně: Vláda? Byli jsme při tom. To je odvěký náš cíl. Být v politice přináší někdy velké ponížení.
