Když jsem pak v jedněch sobotních Lidovkách zahlédla stejnou reklamu – Likviduj ghetta s odkazem na internetové stránky www.ceskaghetta.cz, neodolala jsem a sedla k internetu.
Nalistovala jsem příslušnou stránku, kterou zřídila společnost Člověk v tísni, a začala hrát interaktivní hru Pomoz nám z ghetta. Řešila jsem, jak se rozhodnout, pokud bych byla sociální pracovnicí, starostou, Honzovou učitelkou, zaměstnavatelem Jany, lékařem a dalšími. Pomáhala jsem Honzovi, Monice, Marcele, Janě a Josefovi – i když bohužel jen virtuálně a zkusmo – najít cestu z ghetta.
Nechci tu beznaděj
Ano, v českých městech vyrostla v devadesátých letech k ostudě nás všech ghetta, v nichž žijí sociálně vyloučení. Jsou to především Romové, i když nejen oni. Nechtěla bych žít v ghettu, nechtěla bych, aby se moje děti narodily do ghetta, do beznaděje, do chudoby, do kolotoče problémů, z nichž je bez pomoci jen stěží úniku, nechtěla bych vyrůstat a žít bez jakékoli perspektivy na obyčejný slušný život. Nechtěla bych, aby mi vzali děti, protože jsem chudá...
Nechci, aby moji spoluobčané žili v ghettech jenom proto, že měli méně štěstí v životě než já nebo nemají ani zdaleka srovnatelný sociální kapitál.
Abychom se nemuseli stydět
Vtírá se otázka: Proč stát jen přihlíží, jak nestátní neziskové organizace dělají něco, co je prvotní povinností státních orgánů? Státní orgány nesou odpovědnost i tehdy, pokud řešení problémů sociálního vyloučení svěřuje obcím či krajům.
Jistě, ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje národní plán boje proti sociálnímu vyloučení, ale předlouhá je cesta od sepsání strategického plánu boje proti chudobě ke konkrétním krokům. Proč však veřejně nevystoupí politici, poslanci, senátoři, ministři, představitelé politických stran? Marně přemýšlím, zda jsem některého z českých politiků slyšela byť jedinkrát hovořit o tom, že u nás máme ghetta sociálně vyloučených a že je to závažný sociální problém, který by se měl řešit.
Pokud se však všichni politici nesjednotí v odporu proti sociálnímu vyloučení a budou se dál bát ztráty preferencí za to, že se zastávají „cikánů“ a „nefachčenků“, bude se postavení Romů a ostatních sociálním vyloučením nejohroženějších skupin v české společnosti dále zhoršovat.
Zhoršovat se však budou i šance České republiky obstát v demokratické Evropě.
Nejen kvůli Evropské unii, nejen kvůli lidem zaháněným do vyloučení, ale kvůli celé české společnosti musíme začít s odstraňováním ghett, abychom se nemuseli stydět.
