Ivan Langer věří ve své revoluční poslání. Říkává: "Měníme to, co se neměnilo patnáct let, někdy i padesát let."
Policie se za posledních vlád ODS i sociální demokracie měnila pomaleji než společnost. Pokud se měnila vůbec. Změní ji Langer a jeho zákon? Začal tím, že vymaloval policejní služby a automobily opatřil nápisem Pomáhat a chránit.
"Policie má nálepku represivního orgánu, ale ve skutečnosti má pomáhat v nouzi," řekl mi. Nyní je schválen klíčový prvek jeho reforem. Může být spokojen.
Ale mají být spokojeni s prací ministra a policie i občané? Dosavadní výsledky – i když spravedlivě přiznejme, že necelé dva roky jsou na zhodnocení reformy málo – nejsou oslnivé. A skeptici podotknou, že podobně jako nápis na autě, tak ani lepší zákon neudělá z nerudného líného policajta supermana, který ochrání poctivce před zloduchy.
Zákon však je proti tomu minulému pokrok. Zejména v tom, že klade větší důraz na svobodu občanů a povinnosti policistů vůči nim. Policii částečně rozvazuje ruce, zbavuje ji zbytečných povinností a dává jí možnost, aby skutečně pomáhala a chránila.
Neměli by jásat i městští strážníci? Konečně nemusí měřit rychlost a mohou chránit lidi před kapsáři, agresivními opilci a nehlídanými čokly. Přáli si snad něco jiného?
Zákon vítejme, ale střízlivě. Člověk, který nemá oplétačky s policií osobně, vidí ji hlavně při dvou velkých akcích: v dopravě a při pronásledování velkozločinců. V dopravě sliboval Ivan Langer rozumné věci: policisté nebudou číhat jako supi na rovných úsecích, ale budou tam, kde se něco děje. Nebudou týrat malé přestupníky, ale piráty. Nebudou už centrální akce, leč okresní ředitelé vytipují místa, kde jsou jejich lidé potřební.
Výsledky nejsou přesvědčivé. Počet mrtvých neklesá. Policisté nemají dost rychlých neoznačených aut, aby mohli honit piráty. O bodovém systému se vedou nekonečné debaty, ale jeho polidštění je daleko. Ani v chytání podezřelých "celebrit" se nevede lépe než za Bublanovy éry. Krejčíř či Pitr si užívají radostí života. A co podezření kolem bývalého premiéra Grosse? Policie má v jiné korupční kauze skvrnu na uniformě: buď šikanovala a pronásledovala Jiřího Čunka bezdůvodně, jak praví Arif Salichov, nebo na povel státní moci stáhla ocas mezi nohy a nechala papaláše běžet.
Ivan Langer říkává, že změnit směr nákladní parolodi je těžké. Dlouho po otočení kormidlem pluje stejným směrem. Kormidlem horlivě točí. Vyměňuje lidi, objíždí policejní schůze, přesvědčuje. Nechává vyrábět reklamní předměty, které propagují jeho reformu, třeba v podobě člověče, nezlob se. Otázka je, jestli převod vedoucí od kola ke skutečnému kormidlu není přeťat.
Řadoví policisté si anonymně často stěžují na nízké platy, vysoké přesčasy a na to, že je jich málo. Tak jako za starých časů. Langerův sen – moderní sebevědomý vzdělaný policista, hrdý na uniformu, sice možná někde už existuje. Ale většina příslušníků sboru k němu má daleko. I když tedy Langerova známka za výsledky nebude vysoká, známka za snahu je chvalitebná. Kdyby se všichni ministři vnitra od roku 1989 takto snažili, už by nás možná policie opravdu chránila.
