slavné fotografieSeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Cartier-Bresson po vypuknutí druhé světové války vstoupil do francouzské armády jako fotograf. Na jaře 1940 padl do německého zajetí a dalších 35 měsíců strávil na nucených pracích. Dvakrát se pokusil o útěk, dvakrát mu útěk nevyšel.
Napotřetí se mu už uprchnout podařilo. Cartier-Bresson si pořídil falešné papíry, vrátil se do Francie a zapojil se do odboje.
Vykopal také fotoaparát značky Leica, který měl ukrytý nedaleko farmy ve Vogézách, a dokumentoval s ním německou okupaci i osvobození Francie.
Po konci války ho americký Úřad válečných informací požádal, aby natočil dokument o návratu francouzských uprchlíků, vězňů z koncentračních táborů a nuceně nasazených domů. Film nesl prostý název Le Retour (Návrat).
Na stráži před konfidenty
Třicetiminutový snímek začíná záběry osvobozeného koncentračního tábora Dachau. Vypravěč vysvětluje, že osvobození vězni a bloudící uprchlíci komplikují postup spojeneckých jednotek, a jsou proto umisťováni do tranzitních táborů.
Do jednoho z nich dorazil i Cartier-Bresson se svým kameramanem. V kasárnách v Dessau nedaleko Lipska se mu podařilo pořídit slavný snímek. Na nádvoří se tísní stovky lidí - uprchlíci, propuštění vězni, lidé, které válka zavála daleko od domova.
Scéna výslechu z filmu Le Retour:
Uprostřed davu je stůl, za kterým sedí velitel tranzitního tábora se slunečními brýlemi a pěšinkou. Mladý Nizozemec Wilhelm Henry van der Velden prošel koncentračním táborem Westerbork a nyní má za úkol mezi tisíci procházejícími uprchlíky odhalit kolaboranty a bývalé nacisty.
"Je třeba být na stráži před těmi několika bídáky, kteří se zkoušejí v mase deportovaných ztratit aby se mohli vrátit domů a pokračovat ve starých kolejích," vysvětluje komentátor ve filmu Le Retour. Mladý velitel tábora má právě před sebou další případ - mladou Belgičanku v jezdeckých kalhotách, která provinile klopí oči k zemi.
Prostě jsem zmáčkl spoušť, vzpomínal fotograf
V tu chvíli se do výslechu rázně zapojí mladá Francouzka v černých šatech. Má založené ruce a na zkroušenou ženu křičí: "Ano! Pomáhala jsi gestapu, jsi agentka!" Pak její ruka vystřelí a udeří obviněnou do tváře tak silně, že žena vyletí ze záběru kamery. Ponížená konfidentka se pomalu vrací před stůl, upravuje si vlasy a z nosu jí teče krev.
Cartier-Bresson stál od celé scény zhruba tři metry. Dostatečně blízko, aby zachytil drama u výslechu, ale zároveň dost daleko, aby dostál svému principu nevměšování se.
"Byl to film od zajatců o zajatcích. Můj kameraman točil a ta scéna se odehrála přímo před mýma očima. Držel jsem fotoaparát v ruce a jen jsem zmáčkl spoušť," vzpomínal podle historika fotografie Hanse-Michaela Koetzleho po letech Cartier-Bresson.
Zatímco ve filmu scéna výslechu trvá 30 vteřin, fotografovi se podařilo vystihnout ten přesný zlomek okamžiku, ve kterém je Belgičanka odhalena jako konfidentka a Francouzka si na ní vylévá vztek a opovržení nashromážděné za léta nacistické okupace.
V Americe mu již chystali posmrtnou výstavu
V šedesátině vteřiny zachytil zuřivý triumf na tváři Francouzky i zahanbenou grimasu odhalené konfidentky. "Ženy na obrázku zosobňují Vztek a Hanbu, které za přihlížení řeckého chóru stojí před Spravedlností," píše kurátor Metropolitního muzea v New Yorku.
Cartier-Bresson si již před válkou získal pověst skvělého fotografa. Kvůli pobytu v zajetí ho Američané považovali za mrtvého a v New Yorku mu již připravovali posmrtnou výstavu. Když se dozvěděli, že je stále naživu, zařadili snímek z Dessau na velkou poválečnou fotografickou výstavu v Museum of Modern Art.
Po válce se Cartier-Bresson stal ikonou fotožurnalismu, proslul hlavně díky své schopnosti zachytit ten "pravý okamžik". Ještě dlouho po konci války dostával dopisy od lidí, kteří v davu přihlížejících na jeho slavné fotografii rozeznali své příbuzné.
"To je můj bratr, to je můj otec - prosím, řekněte nám, kde teď je. Jak ho můžeme najít?" ptali se ho zoufalí pisatelé v dopisech, ke kterým byla přiložená fotografie se zakřížkovaným obličejem.
Henri Cartier-Bresson "Celý život jsem byl amatérem," prohlašoval fotograf, který se narodil 22. srpna 1908 ve francouzském Chanteloup v zámožné rodině textilních průmyslníků. Na sklonku 20. let začal studovat malířství, nakonec se ale rozhodl pro fotografii. Cartier-Bresson si tedy koupil svoji první Leicu a začal se potulovat ulicemi Paříže a dalších měst s cílem "udeřit v pravý čas". V roce 1937 během španělské občanské války točil dokumenty, za druhé světové války byl jako vojenský fotograf zajat, ale napotřetí se mu podařilo uniknout. Když se blížilo osvobození, byl už v Paříži, aby zachytil své milované město. V květnu 1947 se při setkání přátel nad lahví šampaňského zrodila proslulá agentura Magnum Photos. Svým autorům měla poskytovat servis, ale zároveň i zaručovat autorská práva a značnou tvůrčí svobodu. Několik let strávil Cartier-Bresson v Indii, Barmě, Pákistánu, Indonésii a Číně. V roce 1952 se vrátil zpět do Evropy, aby se o dva roky později stal prvním západním fotoreportérem, který zachytil poválečný Sovětský svaz. Následné cesty jej zavedly i na Kubu, do Mexika, Kanady, Spojených států, Indie, Japonska a řady dalších zemí. Třicet let před svou smrtí přestal fotografovat. Podle vlastních slov cítil, že nemá, co by více řekl. Zemřel v roce 2004 ve věku 95 let ve svém domě v L'Isle-sur-la-Sorgue na jihu Francie. |
