Kterými jazyky jste schopen se domluvit?
Vedle své mateřské italštiny hovořím anglicky, francouzsky, německy, španělsky, holandsky, švédsky, rusky, portugalsky, polsky, maďarsky, japonsky a čínskou mandarinštinou. Nyní se učím svůj čtrnáctý jazyk - řečtinu.
Kdy jste se začal učit první?
V deseti letech v prvním ročníku střední školy jsem začínal s angličtinou a francouzštinou.
Ovládl jste tedy dvanáct jazyků za dvacet sedm let, to vychází něco málo přes dva roky na jeden. Jak dobře jste schopen si za tak krátký čas osvojit novou řeč?
Učit se novou řeč pro mě znamená dosáhnout přinejmenším úrovně B2, kdy je člověk schopen hladce konverzovat s kýmkoli o spoustě různých témat a bez problémů rozumět, co mu kdo vykládá.
Který z jazyků byl nejtěžší na naučení?
Žádný cizí jazyk pro mě není složitý či jednoduchý, pouze blízký či vzdálený mé rodné řeči. Například španělština, francouzština či portugalština mají k italštině velmi blízko. Portugalsky jsem mluvil plynně za tři měsíce a ani jsem se nemusel příliš snažit. Naopak tři roky soustředěného každodenního úsilí sotva stačily na to, abych na solidní úroveň dostal svoji japonštinu.
Kolik času každý den věnujete učení?
Lidi to překvapuje, ale aktivně studuji asi jen třicet minut denně. Teď je trávím buď mluvením se svým učitelem, nebo čtením textů. Aktivně se učit a používat jazyk je rozdíl. Čím víc mluvíte, tím víc času trávíte používáním řeči a učení je pak jakýmsi vítaným vedlejším produktem. S cizinci žiji a pracuji, mám mezi nimi mnoho přátel a také hodně cestuji, což mi umožňuje každý den čtyři až pět jazyků aktivně používat, někdy i osm až devět.
Takže není nutné žít v zahraničí, aby člověk mluvil za krátký čas plynule?
Ne. Jak trávíte čas, s kým a síla motivace jsou mnohem důležitější než to, kde zrovna jste. Jsou lidé, kteří žijí třicet let v cizině, a lokální řečí umí sotva „kváknout“, a pak takoví, kteří nikdy nevytáhli paty z domu, a mluví perfektně. Rozdíl je vždy v ochotě se učit, mluvit s lidmi, používat novou řeč za všech okolností.
Luca Lampariello
|
Vezměme třeba Itala žijícího v Česku, který ale mluví pouze anglicky, protože má pocit, že češtinu nepotřebuje, nebo je moc těžká. A pak žijícího v Římě, který se aktivně každý den snaží učit svépomocí i od spolubydlících. Kdo z nich asi nakonec bude mluvit lépe?
Podle čeho si volíte, jaký jazyk se budete učit příště?
Líbí se mi představa, že si to určuji výhradně sám, ale pravdou je, že si jazyky vždy vybírají mne. V určitém okamžiku se zkrátka další objeví na mé cestě životem a já jej „zdvihnu“. V Maďarsku jsem byl mnohokrát, poznal řadu místních, ale nakonec mi maďarština zaklepala na dveře a řekla: „Nastal čas“ (směje se). Podobně to bylo se všemi ostatními.
I přesto se zeptám. Plánujete naučit se česky?
Proč ne? V Česku jsem byl mnohokrát, naposledy před pár týdny na konferenci Polygloti se nebiflují, kterou pořádá moje kamarádka. Moc se mi líbí, jak čeština zní, strukturou i slovníkem je podobná polštině, ale má své zvláštnosti. Země i jazyk mě každopádně fascinují a do budoucna je čeština na mém „učícím seznamu“.
Jaká zjištění o Češích jste si z konference odnesl? Jak hodnotíte náš způsob učení cizích řečí, jdeme na to dobře?
Myslím si, že Češi jsou v učení jazyků potenciálně stejně dobří jako kterýkoli jiný národ. Na konferenci byli nadšenci, kteří mají zmáknuté dobré techniky a díky kontaktu s polygloty a dalšími zkušenými studenty jazyků je jejich touha po poznání nových technik ještě větší. Nejlepší rada, kterou mohu dát komukoli, kdo se chce naučit jazyk, je, aby si přesně ujasnil, proč po tom touží, vybral si konkrétní datum a začal.
Takže si nemyslíte, že některé národnosti mají lepší nadání pro učení jazyků než jiné?
Ne, z genetického hlediska mají všichni lidé úžasnou schopnost naučit se široké spektrum jazyků. Co některé národnosti činí zdánlivě lepšími, jsou faktory jako úroveň vzdělávání, národní mentalita, historie a obecně prostředí.
Do školy moc demokracie nepatří, učitel žáky řídí, říká první Zlatý Ámos |
Třeba lidé z Lucemburska mluví lucembursky, tedy národním jazykem, ale často také francouzsky a německy, které jsou tamními úředními jazyky. Většina lidí mluví také anglicky a někteří i portugalsky, protože je tam hodně portugalských imigrantů. Oproti tomu Italové mluví většinou jen italsky a pouze malá část mladých i anglicky. Proto ale podle mě ještě nejsou lidi z Lucemburska chytřejší nebo nadanější, pouze žijí v lingvistickém prostředí, které abnormálně už od narození podněcuje učení většího množství jazyků.
Polygloti nejsou géniové
Jaké předpoklady člověk potřebuje, aby se mohl stát polyglotem? Jak důležitou roli hraje vrozený talent?
Navzdory široce rozšířené domněnce nejsou lidé se schopností hovořit mnoha jazyky až na pár pozoruhodných výjimek žádní jazykoví géniové. Většina jsou úplně normální lidé s hlubokou vášní pro jazyky, kteří tráví každý moment neustálým učením nových řečí, kultur a způsobů nahlížení na život.
I když jsou někteří lidé nadanější než jiní, každý se může stát polyglotem, pokud se drží tří zlatých pravidel: má motivaci, učí se každý den a učí se metodami, které v jeho případě fungují. S tímto přístupem se může naučit kterýkoliv jazyk a kolik bude chtít.
Čím se polygloti obvykle živí?
Být polyglotem je jen nálepka. Většinově jsou to úplně normální lidé s normální prací, kteří navíc hovoří ohromným množstvím jazyků. Mají různorodé profese od inženýrství po marketing. Mnohdy jejich práce s jazyky vůbec nesouvisí. Další se samozřejmě živí jako překladatelé či tlumočníci.
Kdo je polyglot?Člověk ovládající mnoho jazyků. Člověk hovořící dvěma jazyky se nazývá bilingvní (z francouzského bilingue), třemi jazyky trilingvní. Pro obecnou schopnost vícejazyčnosti se také užívá název multilingvismus . |
Takže nelze být jakýmsi „profesionálním polyglotem“?
Se vzestupem internetu vytváří stále víc polyglotů podnikání, které se točí kolem jejich jazykové kapacity. Chtějí ukázat své dovednosti a vytvářet produkty, platformy či služby, které inspirují ostatní studenty a pomáhají jim. Tito „internetoví polygloti“ jsou ale stále v menšině.
Jakou strategii při učení jazyka preferujete?
Pokaždé, když se mě na tohle někdo ptá, cituji Sira Harringtona Emersona, který řekl: „Metod může být milion a jedna, ale principů je pouze pár. Člověk, který pochopí principy, si může úspěšně vybrat svoji vlastní metodu. Člověk, který zkouší metody a principy ignoruje, se zcela jistě dostane do potíží“.
Mezi deset základních prvků úspěšného jazykového vzdělávání řadím pravidelnost, řízení času, motivaci, potěšení, změnu, postoj, proaktivitu, opakování, zdroje a jasné cíle (více zde). Žádní dva lidé se neučí přesně stejným způsobem, ale všichni efektivní studenti jazyka dodržují tyto zásady. Když je člověk správně používá a bude mít metodu, která pro něj pracuje, má vyhráno. To je důvod, proč jsem se naučil třináct jazyků a stále mám chuť a čas se učit další.
