Demokratický svět se ani zdaleka nezachoval nejistě či nerozhodně. Na teroristické ukrutnosti všech typů a podob zareagoval s nekompromisním odhodláním. Po celé Evropě i v Americe byla přijata nová opatření zajišťující shromažďování informací o možných teroristických útocích a podnikání urychlených (a někdy i rozsáhlých) akcí potřebných pro jejich prevenci či přerušení. Tam, kde je to možné, úzce spolupracujeme s Indií, Ruskem, Pákistánem, státy Perského zálivu i s dalšími klíčovými mezinárodními partnery.
Instituce a politiky zavedené Evropskou unií jsou živoucím dokladem nenápadných přínosů moderní přeshraniční integrace. Členské státy EU v dosud nevídané míře sdílejí vysoce citlivé zpravodajské a policejní informace, čímž zesilují veřejnou bezpečnost a současně dodržují právní a demokratické standardy, které patří k nejpřísnějším na světě. Tato operativní opatření jsou doplněna o pečlivě kalibrované politické přístupy, jejichž cílem je připouštět sociální rozmanitost, ale současně zmenšovat politický prostor pro netoleranci a náboženský fanatismus.
Je to víc než citlivé
Úspěch se nedostavuje snadno. Většina předáků al-Káidy je mrtvá, ale naše demokracie právem zažívají vášnivé debaty o prostředcích a cílech a o rovnováze mezi svobodou jednotlivce a státní autoritou. V současném složitém globálním ekonomickém klimatu budou obavy veřejnosti z přistěhovalectví a přístupu k pracovním místům zákonitě získávat na naléhavosti, což zvýší riziko, že se vynoří vzájemně si konkurující formy lumpenpopulismu a s nimi spojená napětí.
A především platí, že účinné potlačení domácího extremismu Západem dohnalo potenciální teroristy – kteří se nyní soustřeďují v odlehlých koutech světa, odkud, jak doufají, budou moci beztrestně operovat – k přesunu na vyšší úroveň technické dokonalosti. V důsledku toho vznikají bolestná politická dilemata, která mohou rozdělovat i nejbližší spojence. Jak nejlépe zareagovat, pokud některé státy nemohou či nechtějí podniknout nezbytné kroky ke zmaření teroristického plánování na svém území? Jak naložit s důkazy o teroristickém plánování, pokud je shromáždily státy podezřelé z toho, že se uchylují k mučení?
Ryzí nihilistická iracionalita terorismu zatěžuje a testuje naši vlastní víru jako nic jiného. Přesto teroristické údery na New York, Londýn a Madrid v uplynulých deseti letech neotřásly západními demokraciemi. Naše společnosti jsou odolnější, otevřenější a pestřejší než kdykoliv dříve.
Náš úspěch však není samozřejmý. I dobře míněná sociální politika může mít nevítané následky. Především bychom měli být vděční policejním složkám a zpravodajským agenturám, jejichž nepolevující tvrdá práce a odhodlání daleko mimo zraky veřejnosti pomáhají zajišťovat naši bezpečnost.
Fanatismus, který neuspěl
Druhou velkou chybou teroristů z 11. září bylo přesvědčení, že jejich teroristické útoky vyvolají nepotlačitelné vzepětí protizápadního islamistického extremismu. V některých částech světa k radikalizaci tohoto typu skutečně došlo. Většinu obětí islamismem inspirovaného teroristického extremismu – často v hanebné formě sebevražedných útoků – však po 11. září představovali muslimové v Iráku, Pákistánu i jinde. A teroristické skupiny se musí uchylovat k organizovanému zločinu, aby mohly samy sebe financovat.
Stručně řečeno: násilný fanatismus al-Káidy a dalších organizací ani zdaleka nestojí v čele nějaké celosvětové islamistické revoluce, ale spíš připomíná odpudivou, leč zvládnutelnou formu ideologického toxického odpadu. V letošním roce se navíc těžiště pozornosti výrazně posunulo směrem od něj. Miliony lidí v severní Africe a na Blízkém východě totiž začaly požadovat normální společnost se základními demokratickými právy a především s vládou zákona. Kromě toho vítají uměřenou a uctivou podporu USA, Evropy i širšího světa.
Tváří v tvář této nečekané výzvě se někteří zoufalí vládci – dnes především v Sýrii – uchylují k represivním, ba přímo teroristickým metodám a používají je proti vlastnímu otevřenému lidu. Evropský tlak na režim prezidenta Bašára Asada se stupňuje. Otřesná tyranie plukovníka Muammara Kaddáfího v Libyi se zhroutila; EU nyní velkoryse pomůže libyjskému lidu začít budovat moderní pluralitní společnost. Polská iniciativa za vytvoření Evropského fondu pro demokracii by zde mohla sehrát vedoucí roli, stejně jako v případě nedokončeného evropského cíle v podobě demokratizace v Bělorusku i jinde, například na upadající Ukrajině.
Musíme zůstat ve střehu
Jen málokdo se rozhodne spáchat teroristické zvěrstvo. A z těch, kdo to udělají, se jen malý zlomek skutečně pokusí své rozhodnutí naplnit a jen mizivé procento z tohoto zlomku uspěje. Hlavní ponaučení z 11. září je nicméně takové, že v jakékoliv svobodné společnosti může minimální počet lidí využít své svobody a napáchat obrovské škody, zvláště když jejich skrytá motivace není příliš logická. To se velmi odlišnými způsoby projevilo například při červencovém vražedném běsnění v Norsku nebo nyní v hanebném zveřejnění obrovského počtu neredigovaných diplomatických depeší serverem WikiLeaks.
Ode dneška za deset let bude teroristická hrozba pravděpodobně ještě rozmanitější a nevyzpytatelnější. Nejrůznější domácí „extremistické skupiny jediného tématu“ v Evropě je zapotřebí bedlivě monitorovat. V každém případě jde o posedlé lidi, kteří si osobují právo rozhodovat o osudu jiných a využívají ke svým škodlivým cílům moderní technologie. Tento typ vzájemně nesouvisejících, ale úzce koncentrovaných hrozeb je už ze samotné podstaty téměř nemožné včas identifikovat a odstraňovat.
Demokratický svět samozřejmě nemůže vybudovat neprůstřelný dům. Můžeme však minimalizovat riziko tím, že zůstaneme ve střehu a za všech okolností budeme podporovat hodnoty, na nichž jsou naše společnosti založeny.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.