Jak to chodilo v NDR se mohli Češi přesvědčit z filmu Životy těch druhých, který nedávno uvedla tuzemská kina.
Inspiraci ale najdou i v něčem jiném - aktuálně totiž probíhají diskuse o podobě podobné instituci, kterou vede Birthlerová: Ústavu pro studium totalitních režimů, jejíž vznik už schválili čeští poslanci.
V Česku se teď skoro každý týden objeví aféra, že nějaký známý herec, politik nebo zpěvák spolupracoval s tajnou policií. Prožilo si Německo podobnou "vlnu“?
Prožili jsme si to už v devadesátých letech.
A jak toto poznání ovlivnilo společnost – pozitivně, nebo negativně?
Nejdřív se musím zmínit o tom, podle jakých pravidel nakládáme se spisy bývalé Stasi. Spolkový zákon o dokumentech Stasi je zároveň "zákonem o zveřejňování spisů", ale také "zákonem o ochraně osobních údajů".
Princip tkví v tom, že zaprvé člověk, který byl už jednou sledován komunistickou policií, by zpřístupněním spisu už neměl utrpět žádnou další škodu.
Mělo by proto být možné, aby se dověděl, kdo na něj donášel. Zájemci však smějí studovat jen své vlastní svazky, takhle se to osvědčilo. Už milion šest set tisíc osob u nás požádalo o zpřístupnění svého svazku.
Lidé mají právo se dovědět, jak jim Stasi zasáhla do života. Takové poznání je nejlepším předpokladem pro usmíření. Zadruhé náš zákon umožňuje nahlédnout do svazků i vědcům, novinářům, ale také v souvislosti s lustracemi. Proto zákon umožňuje, aby byly zpřístupněny svazky spolupracovníků Stasi.
Znalost obsahu svazků bezpochyby představuje i politickou moc. Stalo se někdy, že by třeba politik tlačil na váš úřad nebo na vás, abyste něco nezveřejnila, nebo naopak zveřejnila?
Podle již zmiňovaného zákona, kterým se řídím, je náš úřad na politice naprosto nezávislý a žádný politik nesmí naši práci nijak ovlivňovat. Jsem zavázána nakládat se svazky přesně podle litery zákona a politika se do toho vůbec nesmí míchat. Když už se něco takového stane, je na soudu, aby rozhodl.
Tak se stalo v případě bývalého kancléře Helmuta Kohla. To byla asi jediná právní bitva, která se svazků Stasi týkala. Zákon nám umožňuje vydat badatelům svazek k nějaké osobnosti, která ovlivňuje danou epochu, a to Kohl nechtěl. Ale nepokládala bych to za vměšování se politiky do naší práce. Kohl šel k soudu jako dotčená soukromá osoba. Byl to spor občan versus úřad.
V Česku se teď hodně rozšířila praxe, že se spolupracovníci StB soudí, že nebyli spolupracovníky StB, a některé musí vnitro vymazat ze seznamů. Jak je tomu v Německu?
Tak my předně v Německu nemáme žádné seznamy, ale je pravda, že někteří spolupracovníci Stasi se snažili u soudu dosáhnout toho, aby informace o jejich spolupráci nebyly zveřejňovány. Takové spory jsme tu zažili také.
A jsou takové žaloby úspěšné?
To je různé. Někdy ano, ale ve většině případů ne.
Bývalý pracovník StB Tomáš Kužel se nedávno dostal v Česku do prestižní funkce náměstka policejního prezidenta. Mohlo by se něco podobného stát v Německu? Jak přísné jsou vaše lustrace?
Ráda bych vysvětlila, že náš úřad lustrace neprovádí. My jenom dodáváme radnicím a parlamentu podklady pro ně – informace, zda někdo se Stasi spolupracoval. Otázky, kdo všechno je nakonec "pozitivně lustrován", případně, jaké to pro něj může mít důsledky, by měly zodpovědět instituce, které mají tyhle prověrky na starosti.
Co si myslíte o filmu Životy těch druhých, který nedávno běžel v kinech. Právě z něj zná většina lidí praktiky Stasi (film vypráví o agentovi, který začne krýt lidi, jež sleduje)?
Vy znáte ten film i v Česku?
Ano, běžel i tady a myslím, že byl velmi úspěšný...
Víte, mnoho věcí v tom snímku neodpovídá skutečnosti. Ale přesto dle mého soudu ten film velmi působivě ukazuje, co s obyčejnými lidmi dokáže udělat diktatura.
Archiv dlouhý 180 kilometrůJak vypadá Gauckův ústav Správně se jmenuje Úřad spolkové zmocněnkyně pro spisy Stasi, ale nikdo mu neřekne jinak než "Gauckův ústav“ podle jeho zakladatele. Po něm ho převzala Marianne Birthlerová. Stasi vedla spisy na šest milionů lidí v dvaaosmdesáti kartotékách. Úřad, který byl založen už 3. října 1990, kdy se Německo sjednotilo, umožnil nahlédnout do spisů, které na ně Stasi vedla, dvěma milionům lidí. Do některé z jeho čtrnácti poboček přijde dohromady 7000 žádostí denně. "Se skoro 180 kilometry spisů v regálech je to jeden z největších archivů v Německu,“ píše se na internetové stránce úřadu. Na druhou stranu Němci mají kvůli ochraně osobních údajů omezenější přístup k "pozůstalosti“ Stasi než Češi na ministerstvu vnitra ke svazkům StB, kde člověk dostane prakticky všechno, co lze nějak dohledat a není to v utajeném režimu. Ústav byl už však také pořádně nepohodlný, to když se licitovalo o zveřejnění svazků, které bývalá Státní bezpečnost vedla na Helmuta Kohla. Novináři se těšili, že v archivech přičinlivé Stasi najdou i důkazy o nelegálním financování Kohlovy CDU. Ten se však kvůli tomu obrátil na soud, který nakonec vytyčil mantinely, co se smí ukázat, a co ne. |
