Fackovat s italským operním šarmem umějí jen Jozef Wagner a Miroslav Macek, a ti už v politice dávno nejsou. Fackování Topolánka s Rathem by vypadalo velice neoperně, už vzhledem k jejich výškovým rozdílům.
Zkusme tedy zapřemýšlet o systému britském, v němž poslanci veškeré projevy musí adresovat předsedovi a nesmějí se oslovovat jinak než ve třetí osobě prostřednictvím předsedy. Tomu se musí hlásit o slovo a ten jim je uděluje, nikoli jménem, nýbrž buď vládní, či opoziční funkcí, nebo volebním obvodem, za který v parlamentě sedí.
Vypadá to takto: "Ctihodný gentleman za Eton aWindsor laskavě zmlkne a posadí se." Jestliže ctihodný gentleman nezmlkne a neposadí se, předseda zařve dvakrát: "Pořádek! Pořádek!"
Když je nucen to zařvat potřetí, dají se do pohybu biřicové – pardon, "stewarts" – kteří mají právo neposlušného poslance vyvést na příkaz předsedy: "Ctihodný gentleman za Eton a Windsor opustí dům."
Neznamená to samozřejmě, že poslanec musí odejít z budovy, neboť "house" v tomto případě znamená i sněmovnu. Může si odejít sednout do poslaneckého baru a opít se. Aspoň má výmluvu, proč nemusí sedět ve sněmovně.
Z britského parlamentu díky tomu pocházejí takové často citované repliky jako: "O správnosti informací ctihodného gentlemana za Harrow a Wealdstone by se dalo úspěšně pochybovat." Namísto českého "ty lháři!"
Za jakýkoli prohřešek proti této parlamentní etiketě se poslanec, který ji poruší, musí prostřednictvím předsedy celé sněmovně omluvit.
Dodnes nepřetrumfnutá zůstává slavná omluva premiéra Benjamina Disraeliho za výrok "polovina této sněmovny jsou oslové". Provedl to takto: "Pane předsedo, omlouvám se, polovina této sněmovny oslové nejsou."
Tak si zkusme alespoň představit, oč veselejší představení by nám česká sněmovna předvedla podobným dialogem: "Pane předsedo, ctihodný gentleman za zdravotní pojišťovnu je sprosťák a ví to o sobě. Nemá ani takový strop, jaký má hovado z písničky."
"Pane předsedo, ctihodný gentleman za Vsacké vrchy je králem všech hulvátů a tuto korunu má oprávněně a měl by se alespoň v této sněmovně krotit." "Pořádek! Pořádek!" zahřímal by předseda.
"Upozorňuji ctihodné gentlemany, že jsou ve sněmovně a ne na golfu." A mimochodem, když už jsme u toho golfu, mám ze spolehlivých pramenů, že polovina českých politiků podvádí. Ale bude-li mě někdo z nich chtít žalovat, omluvím se. Polovina českých politiků nepodvádí.
Zkusme tedy zapřemýšlet o systému britském, v němž poslanci veškeré projevy musí adresovat předsedovi a nesmějí se oslovovat jinak než ve třetí osobě prostřednictvím předsedy. Tomu se musí hlásit o slovo a ten jim je uděluje, nikoli jménem, nýbrž buď vládní, či opoziční funkcí, nebo volebním obvodem, za který v parlamentě sedí.
Vypadá to takto: "Ctihodný gentleman za Eton aWindsor laskavě zmlkne a posadí se." Jestliže ctihodný gentleman nezmlkne a neposadí se, předseda zařve dvakrát: "Pořádek! Pořádek!"
Když je nucen to zařvat potřetí, dají se do pohybu biřicové – pardon, "stewarts" – kteří mají právo neposlušného poslance vyvést na příkaz předsedy: "Ctihodný gentleman za Eton a Windsor opustí dům."
Neznamená to samozřejmě, že poslanec musí odejít z budovy, neboť "house" v tomto případě znamená i sněmovnu. Může si odejít sednout do poslaneckého baru a opít se. Aspoň má výmluvu, proč nemusí sedět ve sněmovně.
Z britského parlamentu díky tomu pocházejí takové často citované repliky jako: "O správnosti informací ctihodného gentlemana za Harrow a Wealdstone by se dalo úspěšně pochybovat." Namísto českého "ty lháři!"
Za jakýkoli prohřešek proti této parlamentní etiketě se poslanec, který ji poruší, musí prostřednictvím předsedy celé sněmovně omluvit.
Dodnes nepřetrumfnutá zůstává slavná omluva premiéra Benjamina Disraeliho za výrok "polovina této sněmovny jsou oslové". Provedl to takto: "Pane předsedo, omlouvám se, polovina této sněmovny oslové nejsou."
Tak si zkusme alespoň představit, oč veselejší představení by nám česká sněmovna předvedla podobným dialogem: "Pane předsedo, ctihodný gentleman za zdravotní pojišťovnu je sprosťák a ví to o sobě. Nemá ani takový strop, jaký má hovado z písničky."
"Pane předsedo, ctihodný gentleman za Vsacké vrchy je králem všech hulvátů a tuto korunu má oprávněně a měl by se alespoň v této sněmovně krotit." "Pořádek! Pořádek!" zahřímal by předseda.
"Upozorňuji ctihodné gentlemany, že jsou ve sněmovně a ne na golfu." A mimochodem, když už jsme u toho golfu, mám ze spolehlivých pramenů, že polovina českých politiků podvádí. Ale bude-li mě někdo z nich chtít žalovat, omluvím se. Polovina českých politiků nepodvádí.
