Přinejmenším Stanislav Gross však měl být úplně jinde. Jako Gerhard Schröder či Silvio Berlusconi měl přerušit dovolenou a alespoň vystoupit na veřejnosti.
Na pobřeží Srí Lanky a Thajska jsou zranění, bezmocní a pravděpodobně i mrtví spoluobčané. Komunikace je obtížná, situace těch, kdo přežili, zoufalá.
Ti, kteří by se o ně měli starat nebo alespoň projevit účast, lyžují a organizaci záchranných prací nechávají na podřízených.
Na poslední chvíli pochopil v úterý svou roli Cyril Svoboda, když se vydal uvítat první navrátilce z asijského vodního pekla. Měl tu být už o dva dny dříve a řídit krizový štáb. To však ještě vzkazoval, že nevidí důvod k tomu, aby byl osobně přítomen.
Nelze si dělat iluze o tom, že by osobní přítomnost Cyrila Svobody, Stanislava Grosse, nebo dokonce prezidenta měla zázračný účinek. Přesto je chlad politiků k situaci turistů, které zasáhla ničivá síla, nepochopitelný.
Politická role je z velké části symbol. A konec konců váha funkce ministra zahraničí či premiéra otevírá cesty, které zůstanou i vysokému úředníkovi nedostupné.
Václav Havel byl právem kritizován za to, že ještě jako prezident včas nepřiletěl z Portugalska, když Česko zasáhla velká voda. Mnohem trpčí výčitky musel snášet Vladimir Putin, když si užíval odpočinku v době, kdy umírali námořníci na poškozené ponorce Kursk.
Dokonce i George Bush musel čelit kritice za to, že nevystoupil na veřejnosti včas po útocích z 11. září. Od politika se čeká, že bude tam, kde je ho nejvíc potřeba. Cyril Svoboda v úterý zachraňoval pověst na poslední chvíli. Premiér Gross instinkt být včas na správném místě nejspíš ztratil.
