Doprava nebude nikdy bezpečná, koněm počínaje a letadlem konče. Smutné je však především to, že většina těchto nehod je zcela zbytečná.
Viníkem bývá člověk, nikoli úder meteoru nebo skok divé zvěře před vůz. Že se vláda rozhodla provinilce drasticky zasáhnout přísným bodovým systémem, je pochopitelné. Pár otázek se však vynořuje.
Například: Odpovídá bodové ohodnocení četnosti přestupků? Mediálně populární alkohol stojí například „jen“ za 4,9 procenta nehod (nutno dodat, má na svědomí 8,5 procenta mrtvých).
Přes nevelký podíl na nehodách je přitom řízení pod silným vlivem alkoholu či odmítnutí dechové zkoušky v nejvyšší sazbě, řidiči se k tíži přičte 7 bodů. Za mírný vliv alkoholu je bodů 6.
Je mezi mírným a těžkým pitím skutečně rozdíl jedné sedminy? Dvě třetiny nehod zaviňuje nesprávný způsob jízdy, tedy podle policie nevěnování se řízení, špatné otáčení a jízda v protisměru.
Přitom třeba za držení telefonu během jízdy, tedy klasické „nevěnování se“, dostanete jen 4 body. Nespekulujme však o bodových rozdílech. Tušíme, že tyto postihované činy skutečně nebezpečné jsou.
Druhý problém je méně spekulativní. Policie se hodlá vrhnout na přestupky, které se dají snadno měřit: rychlost, promile, telefon v ruce. Jak si však poradí s hůře uchopitelnými jevy, jako je třeba riskantní jízda?
A nakonec, spíše však na prvním místě, bude občana zajímat, jak obstojí nový systém před korupčními praktikami. U pokuty pětadvacet až padesát tisíc už se provinilci vyplatí nebohému policistovi trochu přispět do rodinné kasy.
A policista bude v pokušení si říci, že život je těžký, zvláště jeho, a úplatek vezme. Sedm z deseti občanů považuje dopravní policisty za zkorumpované. Sám policejní prezident Kolář odhaduje počet zkorumpovaných na deset až patnáct procent.
Nikdo neví, jak je to doopravdy, ale stará otázka, kdo bude hlídat hlídače, se nám neodbytně vtírá na mysl.
