Současná evidence "mrtvých bez jména" existuje u policie od roku 1992. Mezi nejstaršími záznamy figuruje muž, který v létě 1991 vyskočil v Praze 6 z okna. Nikdo ho dosud nepoznal, nikdo se k němu nepřihlásil.
Další tělo vytáhli hasiči o rok později u pražské Štvanice; muž byl ve vodě zřejmě několik týdnů. Žádný doklad u sebe neměl ani mrtvý muž nalezený v březnu 1993 na ubytovně v Hostivaři.
"V evidenci máme i starší případy z osmdesátých let," upozornila Veronika Hodačová z policejního prezidia.
Pitvá se vše, i šaty nebo mobil
Ve všech případech končí mrtví bez jména na pitevním stole poté, co policie nařídí takzvanou soudní pitvu. Lékaři pak nezjišťují jen příčinu smrti, ale vše, co by umožnilo pojmenovat mrtvého.
"Znamená to, že vše pečlivě zaznamenáme od hlavy k patě, a to i uvnitř. Zvenčí může pomoci k identifikaci například tetování, uvnitř jsou to třeba stopy po operacích, chorobné změny a další. Velkou roli dnes hraje odebrání vzorků na určení DNA. Z krve je pak možné určit krevní skupinu," řekl Přemysl Strejc, přednosta Ústavu soudního lékařství a toxikologie první lékařské fakulty Karlovy univerzity.
Poznáte někoho z mrtvých, jejichž totožnost policie nezná?. Volejte na linku 158.
V některých případech soudní lékař připraví lebku neznámého tak, aby z ní pomocí projekce mohla být vytvořena pravděpodobná podoba neznámého. Podle ní může někdo známý nebo příbuzný poznat, o koho se jedná.
"V těchto případech nepitváme jen tělo. Samozřejmě popisujeme i šaty, v jakých byl mrtvý nalezen. Nedávno, v souvislosti s případem tragického požáru na Florenci, kde také nebyla známá totožnost obětí, jsme pitvali i mobilní telefon. Pomáhali jsme kriminalistům, aby se dostali k SIM kartám ze spečených přístrojů," připomněl Strejc.
Údaje se mohou po 20 letech skartovat
Podle platných předpisů by mělo být tělo mrtvého pohřbené do 96 hodin. V případě soudních pitev to ale často neplatí. "Po provedení pitvy napíšeme zprávu o jejím výsledku včetně toho, že vše, co by vedlo k identifikaci, bylo zaevidováno. Státní zástupce pak rozhodne, že můžeme vydat tělo k pohřbení," vysvětlil Přemysl Strejc.
Pohřeb bývá do země nebo zpopelněním. "Dříve to bylo pouze do země v nějaké papírové krabici, ale nyní, díky údajům DNA, jsou povoleny obě možnosti," podotkla mluvčí Královéhradecké policie Ivana Ježková. Náklady na pohřeb vždy platí obec, v jejímž katastru byl mrtvý nalezen.
Policie má možnost dvacet let od nálezu mrtvého údaje skartovat. Pokud se tak stane, mizí i poslední svědectví o neznámých z bezejmenných hrobů. Posledním, co zůstane, je údaj v národním registru DNA.
