Samozřejmě nemůžeme znát podrobnosti případu, který se nyní začíná teprve vyšetřovat, ale dokážu si úplně živě představit, s jakými reakcemi se setkával zoufalý Honzíkův otec, když objížděl s fotografií policejní služebny. A věděl, že dvě děti této šílené ženy zemřely za podivných okolností a její dcera byla vystavena hrůznému týrání. Jeho obavy o synův život se bohužel s koncem roku naplnily.
Povýšenému nadhledu rutinérů bývá čas od času vystaven každý. Ne vždy to mívá tak tragický konec. Vezměme si jiný příklad typického boje s policejní rutinou.
Není to zase tolik let, co se teprve začalo mluvit o domácím násilí a o tom, s jakými reakcemi se takto týrané ženy setkávaly na policejních služebnách. Změna nepřišla najednou. Přesně se pojmenovaly domácí tragédie.
První aktivistky začaly o problému nahlas hovořit. Musely být neúnavné a neodbytné, jinak dnes nic neprosadíte. Musely vydržet hanlivé výrazy a řeči "o pár přes hubu, které prospějí každé a nejvíce feministkám".
A když se problematika začala objevovat v médiích, přišli se svou nakonec i politici a máme tu i potřebný zákon. Zákon, který není dokonalý, ale problém nějak řeší. Kdyby to vše zůstalo jen na policii, nic by se nezměnilo, i když jistě i před přijetím zákona o vykázání násilníka z domu tu "byly legislativní prostředky, kterými se dal takový problém řešit".
Policisté, na které se obrátil Honzíkův otec, možná neporušili žádné vnitřní směrnice a předpisy. Takový závěr bych i od šetření inspekce očekával. Naše policejní inspekce v žádném z veřejně známých případů totiž nijak nepřekročila svůj policejní stín.
Honzíkovi a jeho otci by nejspíše pomohl jen zázrak, který se stává pouze ve špatných detektivkách. V takových, kdy se navzdory systému, nadřízeným i policejním kolegům objeví kriminalista-komisař, který svede boj se zlem, služební mašinerií i mafiemi a na poslední chvíli zachrání ohrožené životy.
Zpravidla jde o chlapíka ve středním a vyšším věku, kterému je jediným spojencem o generaci mladší krasavice. Honzíkův otec a Honzík toto štěstí neměli.
Znám pár lidí ve svém okolí, kterým ukradli mobil, peněženku či auto. Na policii kvůli tomu šli tak leda kvůli potvrzení pro pojišťovnu. Nikdo nepočítal s tím, že se jim ukradené věci vrátí a pachatel bude zadržen. Docela to i chápali, vždyť kolik takových trestných činů se stane.
Ale když jde o život, měli by policisté postupovat jinak. Pevně věřím, že to v mnoha případech i dělají. Ale ty policisty, kvůli jejichž nečinnosti se mohla stát tragédie z konce minulého roku, by měli dát policejní šéfové sami na pranýř. Jen tak ubude podobných případů a přibude hrdinů, které známe zatím jenom z detektivek.
