Statistiky obětí výbuchů min jsou otřesné. Podle loňské zprávy koalice organizací, známé pod názvem Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min, zabily jen v roce 2016 více než dva tisíce lidí, dalších 6,5 tisíce zranily nebo zmrzačily. To je nejvíc za posledních dvacet let.
Osm z deseti obětí jsou přitom civilisté a mezi nimi je také obrovský počet dětí. Další stovky obětí pak má na svědomí nevybuchlá munice nebo nastražené bomby, které zůstaly v krajině po skončení bojů.
Češi už roky patří k národům, které se snaží s tím něco dělat. Například policejní potápěči a pyrotechnici již sedm let hledají a likvidují nevybuchlé miny a bomby přímo ve vodách řek Sávy, Uny či Driny v Bosně a Hercegovině.
Čtyřčlenný tým vojenských pyrotechniků je pak nasazen v sestavě amerického ženijního praporu v Afghánistánu. Ničí improvizované nástražné systémy a munici v okolí základny v Bagrámu. Mimochodem – naši pyrotechnici patří mezi světovou špičku.
Strašné chvíle pod vodou
Policejní specialisté v Bosně požívají velké úcty. Nejenže místním pomáhají žít bez obav, že na nějakou minu nebo nevybuchlou munici šlápnou, ale také jim dávají pocit, že na ně svět nezapomněl.
Fotogalerie |
„Oni se díky naší pomoci necítí jako opuštěná země mezi ostatními státy kolem, které jsou bohatší,“ říká policejní potápěč Martin Kučera. „V Bosně jsme postřehli, že lidé, kteří před válkou uprchli a dnes jsou bohatí, se sem vracejí třeba na víkend. Přijedou v mercedesech, udělají si párty s ohňostrojem a nechápou, co se tady stalo a co se děje teď. Pak zase odjedou. Místní to špatně nesou, vracejí se jim vzpomínky na válku. Lidé, kteří tehdy utekli, se teď mají lépe než ti, kdo zůstali a bránili svou zem,“ vypráví potápěč z týmu, který se z Bosny nedávno vrátil.
Se svými kolegy tam již od roku 2011 jezdí prozkoumávat břehy a dna zdejších řek a hledá v nich nebezpečnou munici. K práci pod vodou, při níž jde doslova každou minutu o život, se Češi přihlásili jako jediní na světě. A je to nepředstavitelná práce.
Rozhovor s policejním potápěčem Martinem Kučerou si můžete přečíst v sobotu na iDNES.cz.  |
V kalu sotva vidíte, neustále vás strhává proud, nebezpečí je skryté v sedimentech, stačí neopatrný pohyb... „Když do vody vstupujete, nemůžete se v první chvíli zbavit pocitu, že je tam všechno zaminované a může to bouchnout,“ svěřuje se Martin Kučera. „Teprve když si to pod vodou osaháte, když si detektorem prohlédnete to místo, přijde určité zklidnění, že tam toho zas tolik není a že si můžete třeba kleknout a máte čas postupovat určitým směrem,“ dodává.
Za sedm let tak Češi po centimetrech pročesali stovky metrů říčních toků a zneškodnili tuny min, pum nebo granátů. Přesto v Bosně stále dochází k neštěstím. Například nedávno zabila exploze miny velkou část ovčího stáda a zranila pastevce.
Miny a munici do řek naházeli bojovníci, něco šlo ke dnu s potopenými loděmi, další jsou pozůstatky po bombardování mostů a část na říční dno přinášejí záplavy.
Postrach pyrotechniků
Nejhorší jsou pro pyrotechniky granáty a miny, které si válečníci amatérsky vyrobili sami, protože nikdo netuší, jak přesně jsou sestavené. Noční můru však představují i protipěchotní miny jugoslávské provenience, jichž na Balkáně válčící strany zakopaly do země ohromné množství.
Už název vyvolává mrazení: Protupješačka Rasprskavajuća Odskočna Mina, tedy PROM. Když na ni člověk šlápne, vymrští se mina z úkrytu do výšky pár desítek centimetrů nad terén a teprve pak exploduje a rozprskne do okolí kovové kuličky. S čímkoli živým v okruhu padesáti metrů je zle.
PROM dodnes zabíjí a mrzačí i v Angole, Chile, Chorvatsku, Kosovu, Eritreji, Iráku nebo Namibii. A vojáci takové miny nastražili právě také kolem bosenských řek.
Loni skoro tři tisíce lidí. Obětí min je čím dál víc, varuje organizace |
„Pak přijde povodeň, z břehů se to vymele. Některé věci buď spontánně bouchnou, nebo se dostanou do řeky, a to je pak průšvih,“ říká Kučera.
Kolik práce ještě experty v Bosně čeká, ani raději neodhaduje. „Nasazení pyrotechniků v Bosně a Hercegovině není v současné době časově omezeno. Policejní potápěči navíc nově začali cvičit jednotku Republiky srbské,“ říká mluvčí policejního prezidia Eva Kropáčová s tím, že se aktuálně uvažuje o tom, že by čeští potápěči mohli odjet pomáhat i na Ukrajinu.
V Bosně se od roku 2011 vystřídalo přes čtyřicet českých expertů. Mise má přitom rozpočet zhruba 1,5 milionu na rok. Peníze jdou prostřednictvím ministerstva vnitra z české státní kasy.
Profesionálové jsou už nutností
Dlužno dodat, že policejní specialisté navázali v bývalé Jugoslávii již na práci svých kolegů z armády. Čeští vojáci totiž v nedávné minulosti pomáhali odminovávat právě území Bosny a Hercegoviny a také Kosova. A vedle toho pak i Jordánska a v rámci operace ISAF i některé části Afghánistánu.
„Od letošního srpna je nasazen dvoučlenný tým pyrotechnické služby i v operaci NATO v Litvě. Hlavním úkolem jednotky jsou výcvikové aktivity,“ doplňuje mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková.
I přes veškerou snahu pyrotechniků na celém světě začalo v posledních letech bohužel min přibývat v Sýrii, Iráku, Jemenu, Afghánistánu, Libyi či na Ukrajině. Navíc odminovávat oblasti, které zamořili islamisté novými ručně vyráběnými minami, je nesrovnatelně pracnější, protože mimo jiné obsahují výrazně větší množství výbušnin.
VIDEO: V Chile vybuchla pod bagrem nášlapná mina z dob Pinocheta |
Například nová generace nášlapných min, které radikálové tzv. Islámského státu rozmístili před časem kolem iráckého města Fallúdža, obsahuje až 15 kilogramů výbušniny – tradiční miny jí mají jen kolem 200 gramů. A tak zatímco při likvidaci tradičních min stačilo k jejich odstranění mnohdy jen vyškolit místní obyvatele, u takto silných náloží to nestačí a postarat se o ně musí profesionálové. Což stojí ohromné peníze.
„Tento druh improvizovaných výbušných zařízení vyžaduje mnohem sofistikovanější úroveň znalostí, někoho, kdo má s likvidací výbušnin dlouholeté zkušenosti,“ potvrdil přednedávnem pro britský deník The Guardian Stan Brown z amerického úřadu pro odstraňování min.
Mimochodem, podle zmiňované Organizace za zákaz nášlapných min (v roce 1997 jí byla udělala Nobelova cena míru) jen v roce 2016 stála veškerá opatření proti minám 560 milionů dolarů – téměř 13 miliard korun.
Dva tisíce minových polí
Nášlapné miny se začaly skutečně ve velkém používat během druhé světové války a využívaly se i ve většině pozdějších konfliktů, třeba v Angole, Kambodži apod. A samozřejmě také v bývalé Jugoslávii. Bosna a Hercegovina tak dnes patří ke státům s největším počtem nášlapných min na světě.
V tomto středomořském státě – jenž má zhruba dvoutřetinovou rozlohu Česka – je asi dva tisíce minových polí. Ještě horším faktem je, že mnoho dalších není zdokumentovaných a označených. Jedna chyba znamená o život méně. Proto musí být pyrotechnici permanentně ve střehu. Riskuje každý, kdo se pustí do prostoru za zlověstnou tabulkou „pozor miny“. Každý rok v zemi zemře nebo je zraněna řada lidí.
„Jsem přesvědčen, že lidem v Bosně je potřeba pomoci. Když vidíte ty jiskry v jejich očích, když se nám zadaří, když vás pozvou k sobě, když za vámi navečer přijdou a děkují, když vidíte, jak jsou vděční... Uvědomujeme si tu obrovskou zodpovědnost,“ dodává Martin Kučera.
