Řidič, který bezpochyby jen o vlásek unikl smrti, se vydal na policii případ ohlásit.
"Střelbu jsem slyšel i viděl, ale přece tam nebudu zastavovat. Že auto zasáhla kulka jsem nepoznal. Rána se asi kryla s hlukem z výstřelu. Kdyby se tohle nestalo, asi bych na policii vůbec nešel. Ale když jsem si představil, že mě mohl zabít...," popsal událost Jiří Hec.
Ten zaslechl první výstřel ještě dříve, než vyjel z úzké uličky, z níž pak zabočoval do prava do ulice U trati.
"Druhá rána musela být ta, která skončila v mém autě. Doleva jsem se podíval jen na chvilku, abych dal přednost, kdyby jelo auto. Viděl jsem chlapíka mezi třicítkou a čtyřicítkou, jak běží a něco vykřikuje, snad jakoby se otáčel. Za ním vyběhl policista a znovu za ním vystřelil. Mohli od sebe být tak patnáct metrů," líčí nechtěný účastník konfliktu.
Kulka se zaryla do škvíry mezi levými dveřmi těsně pod středovým sloupkem, jen asi pět centimetrů od rohu řidičova okénka. Dovnitř vozu se však nedostala a kriminalisté ji později nenašli ani na ulici.
Jiří Hec kroutí nad policistovým počínáním hlavou. "Střílel několik ran za sebou. Ve městě. Ve tři odpoledne. Na rohu, za který neviděl. Ten prchající neběžel nijak naplno. Kdyby se policista místo střelby pořádně rozběhl, tak by ho chytil," je si jist.
O odškodnění Jiří Hec žádat nehodlá. "Za co? Nic se mi nestalo, jen jsem mohl být mrtvý. Škoda na autě je zanedbatelná, jen mě mrzí, že jsem ho právě chtěl prodat, což teď nepůjde tak rychle. Ptal jsem se dvakrát, jestli mám podat na střelce trestní oznámení. Policisté mi řekli, že je to zbytečné, že by mělo stejný efekt jako vyšetřování, které poběží," konstatuje.
