Vlastně ani jinak Robin Ujfaluši nemůže. Ač totiž reportéry ztrhává za předsudky, povrchnost a klišé, sám je jich směrem k novinářům plný. Co postrádá, přitom v haněných textech je, jenže on to přehlíží. Nerespektuje rozdíl mezi svou pozicí a rolí sportovního reportéra v dané chvíli a zcela ignoruje rozličné povahy novinářských žánrů. Jinak by se nedopustil tak zřetelných přehmatů.
"Slum není zdaleka jen chaos... Je to také místo, kde mají místní své rodiny, přátele a živnosti... Přes den se snaží vydělat nějaké peníze a večer se vidět s rodinou a přáteli... Základní vlastností textu je sebestřednost... Nezbývá moc prostoru pro to, co se děje okolo, co dělají lidé," tvrdí Ujfaluši.
NÁVŠTĚVA! A děti ji nadšeně vítají a rozpustile poskakují.
Křup! Oběma nohama ze strany na kotník. Vždyť to v našich reportážích čtenář najde: jak domorodci žijí, jak ti šťastnější mají elektřinu a ostatní se k nim chodí dívat na fotbal, jak Raymond roznáší noviny, jak si tím vydělá týdně sto randů, jež mu stačí na jídlo. Jak se děti na bělochy zubí, tulí se k nim a hrají si s nimi. Jenže kritika cílí na text, který reportáží není. Cupuje zápisník, který je subjektivní a zachycuje, co autor prožívá při první návštěvě slumu.
Že je to nejistota, běžná lidská obava? Pche! "Potřebujete pár místních lidí, kteří požívají respekt. Žil jsem ve slumu měsíce," říká Ujfaluši. Přesně! Žít a pracovat několik měsíců ve slumu, znát se dobře s místními, byl bych klidnější. Teď už také tuším, jaký je tam život. A že v místech, kam jsem se vracel, se bát nemusím. A to jsem napsal. Proč ale férově nepřiznat při prvních krocích, že vlastní prožitou zkušenost dosud nemám, zato obavy ano?
Pche! No a? To máš z těch průvodců, co píšou kdesi od stolu. Další Ujfalušiho nechutný šlapák: "Jen si vystačí s vlastními dojmy a předsudky svých nejbližších."
SVÁŘEČ V PRÁCI. Tady tráví dny pětačtyřicetiletý Tom.
Tak zpátky do Johannesburgu. Pocit nejistoty vám totiž nenaženou "bláboly" z prospektů a průměr padesáti vražd denně, ale drsné výpovědi místních. "Nigerijci jsou chytří, při okradení by aspoň používali hlavu. Zimbabwané násilí," slyšíte v okolí stadionu Ellis Park. "Večer nemůžeš jít domů sám. Je to jen pár set metrů, ale stejně počkej, až nás půjde víc. Jednoho odrovnají hned, na pět si netroufnou," vysvětlili mi. "A do slumu nechoď ani ve dne, nevíš, v jaké části se ocitneš." A do toho u každého druhého domu nad dvoumetrovou zdí bzučí elektřina v napnutých drátech. Je to pravda? Dělají si z cizinců za pár randů srandu?
Nevíte. Netušíte. A ani zcela objektivně to tvrdit nemůžete, pokud nejste "světazběhlý" rozumbrada. A i ten kousek nejistoty se odráží ve větě: "Přežil jsem, ač mám možná jen velké štěstí." MOŽNÁ! Vážně nevím - a ani nemůžu. Jen tím připouštím, že to MOŽNÁ v jiném slumu vypadá jinak. Nebyl jsem tam roky, jen na měsíc a mým cílem bylo nemapovat všechny chudinské čtvrti, jen jsem skládal drobné střípky.
A mimochodem, i ten zápisník končí pozitivně, příjemným dojmem, který nepokazí ani pokus o krádež. Jen se moje přiznání, a chcete-li popření původních obav, do Ujfalušiho kritického konceptu nehodí.
Kdepak, vy - novináři - vybíráte jen to špatné!
DŘÍV SVOBODNÍ MUŽI, DNES CELÉ RODINY. Ale podmínky se v cihlových domech moc nezměnily, na záchod stále musí ven do budky.
Pravda, média se před začátkem mistrovství soustředila až příliš na možná nebezpečí. Ovšem nebyla to jen ta česká, ale třeba i renomovaná německá agentura DPA psala o šokující míře kriminality. A copak je špatně se ptát, jestli je bombastická akce, na niž míří tisíce fanoušků z celého světa, dobře připravena? Vždyť jen pár měsíců předtím při Africkém poháru stříleli na výpravu Toga. Totéž platí i pro slumy. Copak je správné nabízet jen impozantní stadion Soccer City a nevidět, co zůstává za rozjásanou kulisou, na kterou se dívá miliarda lidí po celém světě?
Žádný z našich textů nepopírá, že se lidé ve slumech dovedou smát a povídat si s vámi o fotbale a třeba i o Petru Čechovi. I o tom jsme psali. A nikdo se místním nevysmíval. To byl vlastně ještě jeden faul - nenápadný loket pod žebra: "Reportér natrefí na kuriozitu v podobě Afričana, který nezná pojem Al-Kajda, a hned na tom postaví článek." Laciná lež. Citace domorodce je jen pointou reportáže o údajně nejstřeženějším zápase, o manévrech, které se nekonají, o bezpečnostních opatřeních a o party amerických a anglických fanoušků.
Překvapivě Ujfaluši i já tvrdíme téměř totéž: Slum v Johannesburgu je místem, kde lidé žijí na (nebo spíš pod) hranici existenčního minima, ale pracují svých možností se baví.
CEREMONIÁL Při slavnostním zahájení prolétla nad stadionem Soccer City v Johannesburgu letadla.
Jen on to pronáší s neochvějnou jistotou. Já to říkám opatrně o několika místech, kde jsem během čtyř týdnů byl. Nepopírám prvotní pochybnosti. A neřekl bych to o potemnělých opuštěných skladech, z nichž do tmy prskaly ohně, tam, kde mi můj průvodce vyprávěl o Nigerijcích a Zimbabwanech, kam jsem nevkročil.
Je dobře, že se o Jižní Africe a jejím světě mluví. Jen se při tom dopouštět méně přezíravosti, žluče a faulů.
Původní články k přečteníBělochem v ryze černém světě: nebudou mě mít za vetřelce? (http://fotbal.idnes.cz/belochem-v-ryze-cernem-svete-nebudou-me-mit-za-vetrelce-pgm-/ms-fotbal-2010.aspx?c=A100612_102538_ms-fotbal-2010_ot) Dáš mi peníze na nový míč? A na jídlo? Za luxusním stadionem zůstává bída (http://fotbal.idnes.cz/das-mi-penize-na-novy-mic-a-na-jidlo-za-luxusnim-stadionem-zustava-bida-1ee-/ms-fotbal-2010.aspx?c=A100611_160654_ms-fotbal-2010_ot) Fotbal, bída a láska v Sowetu. Vítejte v nejhorším slumu v Johannesburgu (http://fotbal.idnes.cz/fotbal-bida-a-laska-v-sowetu-vitejte-v-nejhorsim-slumu-v-johannesburgu-1zr-/ms-fotbal-2010.aspx?c=A100621_025655_ms-fotbal-2010_ot) Chci pryč! Jen při fotbale zapomenu na tenhle děs, říká fanoušek ze slumu (http://fotbal.idnes.cz/chci-pryc-jen-pri-fotbale-zapomenu-na-tenhle-des-rika-fanousek-ze-slumu-1zr-/ms-fotbal-2010.aspx?c=A100621_030926_ms-fotbal-2010_ot) |
