Časy se však mění: ačkoliv sexshopy a veřejné domy zůstávají, "chodící reklamy" teď musí pryč...
"Od 1. června zmizí ostuda z centra města. Městská policie naprosto nekompromisně znemožní tyto aktivity vykonávat," řekl primátorův náměstek Rudolf Blažek (ODS).
Je větší ostudou salon s neonovým srdcem v oknech starého domu, či najatý brigádník s cedulí na chodníku před ním? Nelze se ubránit dojmu, že jde opět o krok populistický a účelový. Nové nařízení je ukázkou neliberálního, farizejského přístupu ad hoc, potaženého korodujícím povlakem jakés takés líbivosti směrem k veřejnosti.
Naháněči na koncerty či výstavy budou v ulicích vegetovat dále, naháněči k lechtivým službám nikoliv. V nadsázce se tedy dá říci, že dochází k deformaci trhu s noční zábavou. Provozovatelé váženého umění získávají konkurenční výhodu nad těmi, kdo nabízejí "pokleslou formu vybití".
Každá privátní firma, jež řádně platí daně, má mít přece právo propagovat si své produkty povoleným způsobem. A jestliže je určitá reklama povolena jedněm, má být povolena i ostatním. Jinak se otevírají dveře nekalému lobbismu i korupci a pár městských úředníků se už nemůže dočkat, až bude posuzovat, kdo tu reklamu ještě může provozovat a kdo ne.
Jak pokrytecké a účelové! Samotný zdroj oné "ostudy" zůstává – nová opatření nejsou přijata ani proti kamenným nevěstincům, ani proti nevěstkám v ulicích – zato magistrát vytahuje do boje proti těm, kdož na onen zdroj pouze upozorňují.
Ve značném procentu případů přitom jde o studenty z méně rozvinutých zemí, kteří pochodování v roli "oživlých plakátů" berou jako brigádu. Ve srovnání s panoptikem, které se noc co noc zjevuje v centru Prahy, nejsou tito ani příslibem nějakého většího šoku, ať už třeba vizuálního či "morálního".
Jak populistické! Zatímco provozovatelé kasin, v jejichž přepočtu na počet obyvatel snad Prahu překonává již jen Las Vegas, či hnízdeček lásky v centru města přispívají do komunální kasy nemalým grošem, tak z naháněče s letáčky Praha nic moc nemá. Nemáme-li z nich nic, rozuměj: žádný bakšiš, vyžeňme je z ulic, ať to vypadá, že proti lechtivým službám horlivě brojíme, usmyslela si zřejmě magistrátní hlava.
Je to jen gesto. Často i v historických objektech pražského centra dál rozkvétají herny, pochybné nonstop bazary, bary a nevěstince, které však nejsou vidět. Brigádníka v blyštivé kombinéze si všimne kdekdo. Je tak těžké vymýtit opravdový zločin, je tak lehké vydat jedno nařízení omezující pouliční brigády…
Celá story skýtá snad všechny neduhy ukvapeného a povrchního rozhodnutí politického aparátu. Je to stejné, jako kdybychom vlastnili vůz s porouchaným motorem. Protože je oprava pracná a nákladná, umlčeli bychom raději někoho, kdo na závadu upozorňuje, a pouze se starali o karoserii vozu, s novým nátěrem na kapotě a rozbitým motorem uvnitř bychom si to chrčeli dál cesta necesta.
Řešení je nasnadě: Zakázat, nebo povolit stejný druh reklamy všem subjektům podnikajícím v sektoru pražské kultury či zábavního průmyslu. Nestačí zůstávat na chodnících, je nutné se podívat hlavně za plenty vykřičených domů a falešně pozlátkových kasin, důkladně prohánět šidící taxikáře, kteří Prahu nechvalně proslavili v turistických průvodcích.
Je opravdu tak těžké začít k těmto cílům alespoň tak či onak směřovat?
