6,8 milionu eur si z banky v albánské Tiraně odnáší Kosovan Nue Kalaj. Peníze má oproti všem pravidlům vyskládané v taškách. Pokud to byly největší, pětiseteurové bankovky, vážily dohromady přes patnáct kilogramů. V přepočtu na koruny podle tehdejšího kurzu je to 180 milionů.
Scéna připomíná divokou privatizaci 90. let v Česku, ač už se doba poněkud posunula. Je rok 2009. Českou stopu tady však najdeme: v kolonce „odesílatel“ stojí na Kalajově účtu: „CEZ, a. s.“. Nejmocnější česká firma. Od té miliony do albánské banky přišly jen čtyři dny předtím. Kalajovi na tento účet nechodí peníze od nikoho jiného. Banka mu je dovolí vybírat v hotovosti a později za to dostane od albánských úřadů trest.
V nyní vyšetřované aféře jde o privatizaci jediné albánské společnosti na distribuci elektrické energie. Firma ČEZ, kterou ovládá český stát, v ní právě v roce 2009 získala rozhodující podíl. Zaplatila za něj 102 milionů eur. Albánské i české úřady nyní prověřují, zda peníze, které si Kalaj v hotovosti vyzvedával, nekončily v období kolem privatizace v kapsách tamních politiků.
Poté, co MF DNES o případu informovala poprvé, ČEZ odmítl své obchody s Kalajem kvůli policejnímu vyšetřování komentovat. „S ohledem na fakt, že záležitost je v šetření, detaily není možné blíže komentovat,“ opakuje mluvčí firmy Ladislav Kříž.
Pohyb na Kalajově účtu, jehož výpis reportér MF DNES v Tiraně získal, dává základní odpověď na otázku, co kosovský lobbista pro mocnou českou firmu dělal.
ČEZ mu posílal peníze minimálně od ledna 2008. Tehdy ještě nešlo o milionové částky. Například v březnu Kalaj dostal osm tisíc eur. V poznámce pro příjemce je jediné české slovo: „poradenství“. Podobné sumy na účet naskakují i v dalších měsících. Od září je však ČEZ začne nazývat jinak: plat. Peníze chodí do Albánie v nepravidelných termínech. Například „Salary of October“, tedy „plat za říjen“ ve výši dvacet a půl tisíce eur, banka připíše až v březnu 2009.
