Islandskou banku Landsbanki převzal stát, aby neskončila na úplném dně. Padla i islandská koruna. Stát ochutnal bankrot. Cizinci chtějí zaplatit 3,8 miliardy eur, to je zhruba půlka toho, co celý ostrov vyprodukuje za šest měsíců. Půlroční rybolov, půlroční příjmy z turistiky, z termálních pramenů, ze zeleniny ze skleníků. Každý Islanďan by musel měsíčně posílat do Británie a Nizozemska kolem tří tisíc korun po osm dlouhých let.
"Běžní lidé, zemědělci a rybáři, daňoví poplatníci, lékaři, zdravotní sestry, učitelé by měli platit z daní dluh, který vytvořili chamtiví bankéři," prohlásil islandský prezident Olafur R. Grimsson. Sám placení odmítá a vyhlásil kvůli tomu i ojedinělé referendum. To zamítlo jen jednu formu splátek, nikoliv splácení jako takové. Navíc přišlo ve chvíli, kdy na stole ležela už jiná nabídka od Británie a Nizozemska. Vlády obou zemí peníze svým lidem vrátily ze "svého" a teď je chtějí po Islandu.
Island, Reykjavík. Ilustrační foto.
Balonky splaskly
Island nemá na výběr, zda splácet, anebo ne. Bude muset, jinak nedostane zahraniční pomoc ani od severských sousedů, ani Mezinárodního měnového fondu, na které teď závisí ještě příští civilizovaná existence. Vláda pokračuje ve vyjednávání o podmínkách, jenže má moc asi jako město s jediným koněm, které se postavilo celé armádě.
Island nezaručoval vkladatelům stejné pojištění vkladů, jaké mají doma. Island není v Evropské unii, ale ve volnějším svazku, v Evropském hospodářském prostoru. Ale ani ty záruky, které dával, nebyl schopen splatit. Peníze nainvestoval po světě do nafouknutých balonků, které praskly.
Z bezvýchodné situace v první chvíli viděl ponaučení a cestu. Ponaučení zní – malá země s tak malým vlivem se ve světě nemá jak bránit. Cesta z nouze se zdála snadná: zavěsit se na euro a vstoupit do EU, což Island předtím odmítal.
Island. Ilustrační foto.
Avšak nejeden Islanďan má za to, že vstup do Unie by byl pro ostrov totéž, co rozhodnutí přijmout křesťanství a odhodit pohanské bohy před tisícovkou let. Potomci Vikingů by se museli v takovém případě podřídit evropské zemědělské a rybářské politice, lovit jinak a méně, ba co víc - vpustit do svých bohatých vod i kolegy. Ovšem ryby jsou pro Island zhruba to, co pro nynější Česko auta. Ryby tvoří třetinu vývozu ostrova. "Naše zásoby ryb jsou to jediné, co nám fakticky zůstalo po pádu bank, a daleko větší evropské státy nám na ně chtějí sáhnout," pravil řidič taxi Helgi Jonsson pro Reuters.
Řekové severu
Po letošním referendu se zdá, že ačkoliv od islandské přihlášky do EU uplynulo sedm měsíců, možná už je to papír na vyhození. Podle posledních průzkumů veřejného mínění firmy Capacent je proti vstupu do Unie 56 procent obyvatelů Islandu, to je o šest bodů více než vloni v září. A jen 33 procent tamějších občanů by bylo pro vstup, nemluvě o tom, že většině z nich se nelíbí, že vláda přihlášku již podala. Na ryby nám sáhne a v krizi nepomůže, vidíme to na příkladu s Řeckem, mohou si snadno domyslet Islanďané, jimž se začalo přezdívat Řekové severu. "Nedůvěra k Unii roste," vysvětlila agentuře Reuters Gudbjorg Andrea Jonsdóttir, šéfka agentury pro výzkum veřejného mínění Capacent. "Dívají se na to, jak jedná s Řeckem, a uvědomují si, že druh bezpečí, po kterém prahli, jim nemusí Evropská unie přinést."
Island, Reykjavík. Ilustrační foto.
"Islandská veřejnost cítí, že EU se staví na stranu Britů a Holanďanů. Že je podporuje a zneužívá k tomu pomoc MMF," postekl si ministr zahraničí Ossur Skarphedinsson. Hádky o proplacení účtů padlé banky zbrzdily příjem pomoci od Mezinárodního měnového fondu a zpochybnily ekonomickou budoucnost země. Nizozemci a Britové si mohou z Islandu udělat volební kartu, poněvadž v obou zemích se blíží volby.
Zároveň všichni s Islandem zacházejí opatrně, nikdo si netroufne ho důrazně kritizovat. Zloba voličů by se mohla v těžkých dobách rozšířit po celé Evropě.
Přelévání nálad
Islanďanům navíc mírně otrnulo, po loňském propadu ekonomiky se letos čekají lepší čísla.
Kromě toho islandská vláda nemá moc energie na to, aby plédovala za Evropskou unii. Musí totiž jednat o podmínkách splátek, které nemůže odmítnout. Mezitím opozice sílí. Obě rozhodující strany vědí, že platit za padlé banky musí, opozice však trvá vždy na tom, že méně, než vyjednává vláda, a chce být u jednání.
Příprava na velrybářskou výpravu - na Islandu v přístavu Húsavík
Ministr financí Sigfusson upozornil i na to, že lidé začali vidět v nezávislé měně její hlavní výhodu. Že ji lze devalvovat a tím zatraktivnit vývoz tak, že se po něm za hranicemi zapráší. Islandská koruna se stabilizovala na polovině své hodnoty proti roku 2007, ale není směnitelná v zahraničí a na Island ani neproudí zahraniční kapitál.
Pokud se však jednání o splátkách dluhu budou protahovat, případně na ně prezident vyhlásí další referendum, čeká zemi letos dvakrát větší propad ekonomiky než vloni. A to opět může zažehnout eurovášeň. "Názory se tady mění hodně rychle," upozorňuje Eirikur Bergmann Einarsson, profesor islandské Bifrost University.
