Kdyby se na pondělní začátek procesu s dvojicí žen chtěly podívat všechny jejich oběti, musel by plzeňský soudce David Protiva soudit minimálně ve sportovní hale.
I když případ začal v největší soudní síni Okresního soudu Plzeň-město, zhruba 400 podvedených by se do ní určitě nevešlo. Navíc představa, že by v pondělí ráno hledalo v okolí soudu místo pro zaparkování deset zájezdových autobusů, které by poškození s přehledem obsadili, je také nereálná. Z podvedených se na začátek soudu ale nepřijel podívat nikdo.
Klienti nemohli nic tušit
Případ jednatřicetileté Lucie Beránkové a o sedm let starší Ivany Szefcigové je jako z hodně špatného románu. Před třemi roky se potkaly v azylovém domě. Byly bez peněz, a tak rozjely továrnu na půjčování peněz.
Szefcigová od června roku 2006 zadávala inzeráty s nabídkou půjčení financí do různých novin a na internet, i když finance k dispozici neměla. V říjnu téhož roku se do "půjčování" zapojila i Beránková.
Klienti z celé republiky se začali ozývat na mobilní čísla z inzerátů. Nikdo z nich netušil, že nebankovní společnost tvoří dvě ženy z azylového domu.
Automaty a drahé věci
Jakmile zájemce o půjčku zavolal, musel nadiktovat osobní data. Jméno, příjmení, bydliště a datum narození. Při hovoru se dozvěděl, že musí na účet poslat zálohu na zprostředkování od 500 do 3000 korun. Později ji ženy zvedly až na pět tisíc. Mezi oběťmi jsou i nešťastníci, kteří nejčastěji dvoutisícovou zálohu poslali i čtyřikrát.
 |
"Půjčky jsme nechtěly poskytovat. Od počátku to byly peníze jen pro nás, pro naši obživu. Osobní data jsme chtěly od lidí jen proto, aby vše vypadalo věrohodně. Když pak volali, co je s půjčkou, buď jsme telefon položily nebo ho vůbec nebraly," uvedla při výslechu na policii Ivana Szefcigová.
V současné době si Szefcigová ve vězení odpykává předchozí trest. Před soudem odmítla vypovídat.
Podvodně získaných peněz si užívaly obě ženy. "Zpočátku jsme doufaly, že z toho budeme mít tak dva tisíce týdně. Chtěla jsem s tím skončit na jaře 2007. Ale nepřestaly jsme. Já jsem živila děti, Lucka hrála automaty, kupovaly jsme si drahé věci," vysvětlovala Szefcigová po dotazu, kde skončily statisíce korun.
Zátěž pro hlasivky žalobce
Jak na účtech žen přibývalo peněz, měnily svůj pobyt. Začátkem loňského roku žily obě v Plzni. Pronajaly si byt, bydlely i v hotelu. "To už jsme věděly, že nás zavřou. Ani jedna z nás nepracovala. Když Lucku zadržely, ještě jsem dvakrát vybrala peníze z účtu. Pak jsem šla do výkonu trestu," uvedla při výslechu Ivana Szefcigová.
Dohromady z lidí vytáhly tři čtvrtě milionu korun. Oběma ženám hrozí až osm let vězení.
Případ je navíc zkouškou vůle a hlasivek. Státnímu zástupci Romanu Šustáčkovi trvalo přes dvě hodiny, než přečetl všech 428 případů, kdy lidé souzeným ženám poslali zálohy na půjčky. Po hodině čtení soudce udělal přestávku, aby si hlasivky státního zástupce aspoň na chvíli oddechly.
Hlas si už musí začít šetřit i soudce David Protiva. Také jeho čeká minimálně stejně dlouhé čtení při rozsudku. Ať ženy odsoudí, nebo osvobodí, i on bude muset v rozsudku vyjmenovat všech 428 převodů peněz a jména poškozených z obžaloby.
