Jak se vám teď daří?
Hekticky, kromě toho, že dále jedná Sněmovna a musím se věnovat schvalování zákonů, tak absolvuji jeden rozhovor za druhým.
Jste ráda v té roli?
Je to role, o kterou jsem se nikoho neprosila, nechtěla jsem být v pozici rozhodujícího hlasu, který potopí vládu. Cítím, že na mě byla naložena odpovědnost, která mně nepřísluší, myslím, že ta odpovědnost patří Topolánkovi a Paroubkovi.
Řekněme, že by se hlasovalo znovu. Jak byste se teď rozhodla?
Úplně stejně - nemám na tom co měnit. Premiér měl možnost dokončit předsednictví Unii se svou vládou. Měla jsem však několik podmínek. Nemohla jsem podpořit vládu, která je podezřelá z politické korupce, z ovlivňování justice a zasahování do policejního vyšetřování. Žádala jsem premiéra, aby toto podezření zmírnil tím, že třeba i jen dočasně odvolá, do doby vyšetření kauz justiční mafie, nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou.
Chtěla jsem, ať nejpozději 1.července 2009 svolá mimořádnou schůzi a požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry, které spojí s přijetím zákona o lobbingu. Takový zákon totiž například omezí nekontrolovatelný vliv lidí typu pana Dalíka na politiky. Potřebovala jsem také, aby zelení za to své vládní angažmá nezaplatili příliš draze, vždyť jsme neprosadili nic ze svých priorit, proto jsem chtěla, aby byl schválen zákaz jízdy kamionů v pátek a o víkendech.
Jak na to premiér reagoval?
Nejprve na ten protilobbingový zákon spojený s žádostí o důvěru vládě na konci předsednictví reagoval dobře, že je to dobrý nápad. Ale pak najednou, nevím, co se stalo, řekl, že to je hloupost spojovat důvěru se zákonem o lobbingu.
Pak jsme se sešli ještě podruhé, ale tam už bylo jasné, že se nedohodneme na ničem. Na omezení kamionů by prý nezískal v koalici podporu. I když jsem jej požádala, aby to aspoň zkusil, už nechtěl. O paní Vesecké řekl, že je pro něj naprosto důvěryhodná, že spíše odvolá ministra Pospíšila, protože ji nedokázal ochránit. Zdálo se mi, že si věří, že hlasování o důvěře vládě ustojí i bez našich hlasů.
Jak jste se cítila v okamžiku, kdy jste hlasovala proti vládě? Myslela jste i na to, že ještě před nějakými dvěma a půl lety jste byla v politice naprostou začátečnicí a teď nesete takovou zodpovědnost?
Já takové vidění své práce odmítám. Tu odpovědnost měli, jak už jsem řekla, především pánové Topolánek s Paroubkem a pak každý z poslanců. Odmítám ten stádní přístup, buď oranžový, nebo modrý, žádný jiný. Jistě, uvědomovala jsem si, o jak vážný okamžik jde. Nechtěla jsem vládu potopit, věřila jsem do poslední chvíle, že se nakonec dohodneme.
Jaké byly a jsou reakce vašich kolegů, přátel a okolí?
Stále jsem zavalená krátkými textovými zprávami, maily, telefonáty. Pokud mohu odhadovat, kolik z nich je pozitivních a kolik negativních, pak je to tak osmdesát na dvacet, ty příznivé jasně převažují.
Jsou tam i vulgární reakce?
Snad dvě až tři vyloženě sprosté. Jinak mi lidé píší, že jsem je zklamala, že to bylo ode mě nezodpovědné. Ale převažují ti, kteří píší, že je dobře, když má někdo odvahu vzepřít se té mašinérii.
Vy jste už ve chvíli, kdy vás Strana zelených nominovala do parlamentních voleb na první místo kandidátky v Moravskoslezském kraji, vzbuzovala emoce okolí. Někteří straníci hlasitě protestovali proti tomu, že vy, tehdy ještě nestraník, jste se najednou stala jedničkou.
Přiznám se, že tehdy jsem neměla o zákulisí politiky vůbec zdání, přišla jsem k tomu jako slepá k houslím. Oslovili mě lidé z nevládních organizací, které jsem znala, pro mě byli naprosto důvěryhodní, netušila jsem, že i u zelených jsou stranické boje, neznala jsem ty mechanismy.
Nelitujete toho, že jste už tehdy z politiky necouvla?
Nelituji a chci požádat schopné lidi, aby do politiky šli, i když já v ní nejspíše po vypršení mandátu skončím. Nevím, jestli ten můj přístup je správný, ale tvrdím, že kdo je v politice příliš dlouho, ten získá nesprávné návyky a nemá už ten důležitý pohled zvenčí.
Takže už v příštích volbách kandidovat nebudete?
Rozhodně ne, to byla má osobní podmínka pro vstup na kandidátku. Už při hlasování o důvěře vládě jsem myslela na to, že kdybych ji teď podpořila, zpronevěřila bych se programu, za který jsem kandidovala, který sliboval novou politickou kulturu. Byly by to pro mě ztracené roky života. Neuvažuji, jako možná někteří jiní poslanci, jak hlasovat a zachránit si kůži pro další volby.
Bylo něco ve hře při hlasování o důvěře vládě, dostala jste nějaké oficiální nebo i neoficiální nabídky od některého z táborů?
Nikdo mi nic nenabízel, všichni už si možná zvykli na to, že bych stejně nic nepřijala.
Při prvních velkých rozepřích ve Straně zelených jste řekla, že byla chyba rezignovat na vaši nezávislost, se kterou jste šla na kandidátku a stát se členkou strany. Teď jste opět nestraník, budete ještě někdy členkou nějaké strany?
V tom se s kolegyní Olgou Zubovou lišíme, ona chce pokračovat, já už ne. Absence politické příslušnosti mi přináší obtíže. Ve Sněmovně je nedobrá atmosféra přeběhlíků, které novináři sypou i s nezařazenými poslanci do jednoho pytle, člověk je více ohrožen podezřením z korupce, není to vůbec jednoduché, být sám. Ale věřím, že mě může chránit kontinuita mého chování, co prosazuji, jak si za věcmi stojím...
Taky jste kdysi řekla, že přece i přes výhrady nepotopíte vládu, když už jsem s ní jednou souhlasila. Přesto jste ji nakonec potopila. Proč?
To je pravda, ale udělala jsem to ve chvíli, kdy se vláda rozešla s vlastním programovým prohlášením - jen proto přece dostala mou důvěru. Podpis smlouvy jsem brala jako chvíli, kdy jsme si plácli na to, co budeme dělat společně - teď ten slib musím vzít zpátky, protože oni nedodrželi slovo, podvedli mě.
Vy jste přišla k zeleným jako nezávislá, pak jste se stala členkou strany a nyní už zase ve straně nejste. Přesto jste nejen hlasem proti vládě, ale i stanovisky k radaru a dalším vládním prioritám poměrně výrazně atmosféru u zelených rozčeřila.
Důvěryhodnost zelených pošramotili ministři a poslanci, kteří podporují radar, dálnice, přehrady, ne já. Hájím program strany, za který jsem byla zvolena. Já k tomu nepřispívám, podporuji některé členy strany, jsem s nimi v kontaktu, navzájem si pomáháme. Podporuji také frakci ve straně i novou Demokratickou stranu zelených. Věřím totiž tomu, že se rozumní lidé ve Straně zelených, frakci i nové straně spojí, protože tohle všechno přece vzniklo jako reakce na nedemokratické procesy ve straně.
A nebylo pro vás rozumné pomoci při hlasování o důvěře vládě sociálním demokratům i z jiného důvodu? Pomohlo to straně, která nyní vládne v Moravskoslezském kraji, kde působí i vaše společnost Vita, které kraj odpustil více než 170 tisíc korun jako penále?
To je nesmysl, protože tatáž ČSSD občanskému sdružení Vita neudělila dotaci jeden milion a tutéž dotaci Vita neobdržela ani od ODS, která vládla kraji před ČSSD. A to přesto, že na ni podle koncepce měla nárok, protože se kraj zavázal podporovat ekologickou výchovu.
Já se takové konstrukci musím smát, protože cítím tlak ze všech stran, od zelených, od občanských demokratů, ale i od sociálních demokratů v kraji, protože tady jsem například se současným náměstkem hejtmana Novákem byla mnohokrát ve sporu ohledně kácení stromů nebo stavby Intersparu.
Vnímám tedy tuto informaci spíše jako snahu oslabit mou pozici. Naopak pro Vitu byl můj vstup do politiky téměř likvidační. Když mě nemůžou ovládnout, alespoň ublíží mým blízkým. V tomto směru je pro mě změna vedení kraje z ODS na ČSSD cesta z bláta do louže.
A je tedy pravda, že vám kraj odpustil nějakou pokutu?
Já z Vity odešla, nejsem tam už zaměstnaná, nemám absolutně čas pro Vitu cokoli dělat. Působí tam manžel, to je pravda, od něj vím, že s blížícími se krajskými volbami v roce 2008 byla ve Vitě provedena kontrola čerpání dotace z roku 2007. Kraj neuznal některé vyúčtované položky a potrestal Vitu za administrativní chybu - nákladově totiž Vita zajišťovala v roce 2007 provoz středisek z více než sedmdesáti procent z vlastních prostředků. Kraj ale naúčtoval penále ve výši asi 170 až 180 tisíc korun. Vita požádala oficiální cestou o prominutí penále ihned po obdržení výměru někdy v prosinci a zastupitelstvo v únoru rozdílem snad jednoho hlasu odpustilo 80 procent penále.
Nejedná se o výjimečný postup, to je situace, k níž došlo i v minulosti, když jsem ještě nebyla političkou. Takové pokuty kraj odpouští ročně mnoha organizacím. Vita tedy nakonec zaplatí pokutu 33 tisíc korun a když k tomu přičtu výše zmíněný milion korun, je propad ve financování neziskové organizace zničující. Prostě a jednoduše, to, že se objevuje informace o penále ve Vitě, je další z kroků, které mají Jakubkovou když ne přesvědčit, tak alespoň jí ublížit.
Co budete dělat dál, až vám skončí mandát?
Ještě nevím, čemu se budu věnovat, jestli to bude životní prostředí, vzdělávání nebo něco úplně jiného. Teď na to nemyslím, věnuji se práci ve Sněmovně. Zřejmě bych na budoucnost měla začít myslet, protože podle mého názoru by nejférovějším řešením současné situace měly být předčasné volby.
Řekla jste, že kandidovat už nebudete, ale znamená to, že zároveň vylučujete i jiné angažmá v politice?
Téměř stoprocentně ano, i když člověk neví, co přijde. Chci ale dělat něco, v čem je vidět užitek dříve, než tomu je u politiky.
Jste ve Sněmovně dva a půl roku, předtím jste se politice nevěnovala. Jaký máte z českého politického prostředí pocit?
Je tu hodně nepřátelské prostředí, ale Bursík nám hned na začátku říkal, že tady každý střílí na každého. To musím stoprocentně potvrdit, tady se nelze spolehnout na nikoho, panuje zde obrovská nedůvěra, o přátelství tu nelze mluvit. Výjimkou je pro mě snad Olga Zubová - jsme obě v podobné situaci.
Ale přesto vstupu do politiky nelituji. Ukazuje se sice, že umí být mimořádně špinavá, přesto je pořád o lidech, které vyzývám: Pojďte to změnit, jde to dělat i jinak.
