Poměrný volební systém ukazuje svou odvrácenou, skoro odpudivou tvář. Veřejnost totiž téměř vášnivě nechce, aby prezident, symbol státu, byl obchodován. V nastávajícím klání počtů, nervů a chladných úvah má dáti, dal na tom není Bureš o mnoho hůře než mnohem populárnější Otakar Motejl, který propadl v socialistické hře na referendum.
Jakkoli Špidla a jeho lidé chtěli Motejla, teď jim nezbývá než se stejnou vehemencí podporovat Bureše. Alternativou je totiž buď Scylla - Václav Klaus, nebo Charybda - Miloš Zeman. Sociální demokraté mohou spoléhat na to, že lidovci a unionisté se těchto politických predátorů obávají neméně. Pokud tedy nebudou hrát vabank na Petra Pitharta, nakonec jim nezbude než podpořit Bureše.
Herních variant však je mnohem víc, začneme-li počítat jednotlivá kola první volby a nakonec i tu druhou, do které chce z Vysočiny skočit Miloš Zeman. V každé z variant půjde i o hlasy komunistických poslanců, kteří toho nepochybně dokážou využít.
Nastala situace, které se obával onen vysokoškolský učitel, který z vlastního platí inzeráty Havle, zůstaň. Tohle nechtěl s jistou nadsázkou nikdo krom tří lidí. Veřejnost chce přímé volby prezidenta.
Totéž, aspoň ústy, hlásají i politické strany. ČSSD dokonce musí podporovat kandidáta, který jí není milý. Hrozný sňatek z nerozumu! Ti tři spokojení jsou Zeman, Klaus a - kupodivu neznámý Bureš. A ten teď navíc hraje s bílými figurami.
