Stačí najít jediný rozdíl – u prvních dvou zkoušek vystupoval v roli vysokého ústavního činitele. Magistrem práv se stal jako místopředseda Poslanecké sněmovny, doktorem práv pak v roli místopředsedy vlády a ministra vnitra.
Studuj, jinak tě nepovýším!
V úterý u advokátních zkoušek už byl koncipient Gross jen sám za sebe, jako soukromá osoba. I tak má veřejnost právo vědět, jak dopadl. Vždyť podivná právnická studia mu veřejnost musela trpět v době, kdy pracoval pro ni, během dlouhé třináctileté politické kariéry.
|
V červnu 1992 se teprve dvaadvacetiletý mladík, vystudovaný strojvedoucí lokomotiv, objevil v parlamentu jako poslanec za ČSSD. Schůzování ho bavilo, a tak velmi rychle začal stoupat vzhůru. Získal sice rychle velký vliv, ale jedna věc mu vadila: posměšky od kolegů, že nemá vysokou školu a neumí cizí jazyky.
Tehdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman mu dokonce řekl, že se postupu dočká, teprve až si dodělá vysokou školu. Ambicióznímu politikovi nezbývalo nic jiného než začít studovat univerzitu dálkově.
V roce 1993 si ke splnění šéfovy podmínky vybral pražskou právnickou fakultu. Nový titul před jménem skutečně vždy předvídal povýšení. V roce 2000 si ho coby magistra vzal Zeman do vlády jako ministra vnitra. A v roce 2004 se krátce po získání doktorátu rozhodl vystřídat Vladimíra Špidlu v premiérském křesle.
Odpověď na otázku, jak to všechno tak vytížený politik zvládnul, nebylo možné najít. Obě fakulty chránily jakékoliv informace o studiích vlivného Grosse, jako by šlo o přísně utajované státní tajemství.
V červnu 1999, kdy Gross uspěl u státnic na pražské fakultě, se objevilo vážné podezření, zda jeho studia byla fér a regulérní. Týdeník Respekt tehdy zveřejnil podrobnosti o jeho diplomové práci. Ta měla pouhých 34 stran, navíc byla z třetiny opsaná z výročních zpráv centrální banky ČNB. Kromě toho Gross zvládl náročnou zkoušku z němčiny, ačkoliv tuto řeč neuměl.
Pro získání doktorátu se tedy raději přesunul do klidnější Plzně. Navíc ve vědecké radě tamní fakulty seděli dobří známí – Grossův náměstek na vnitru Pavel Zářecký nebo bývalý kolega z vlády Jaroslav Bureš. A také tu nehrozilo žádné prozrazení studijního úsilí na veřejnosti.
Rigorózní práce o 114 stránkách s názvem Vývoj organizace finanční správy od roku 1918 zůstala utajena, ačkoliv práce ostatních studentů jsou normálně v knihovně k dispozici.
Expolitik advokátem? Úspěch
Po tak hladkých a rychlých studiích může být překvapením, že v úterý Stanislav Gross poprvé u důležitého testu neuspěl.
"Advokátní zkouška je opravdu velmi těžká. Musíte obsáhnout všechny obory. Je to těžší než státnice na fakultě. Já zkoušky udělala, než jsem šla do politiky," říká rovněž bývalá politička a advokátka Hana Marvanová.
Grossův sen založit si vlastní právní kancelář jako plejáda expolitiků před ním se prozatím odkládá. Přitom být bývalým politikem a advokátem, to většinou dobře funguje – na známé jméno se lepí vlivní klienti.
"Spolupráce s paní doktorkou Buzkovou je úspěšná a prospěšná pro obě strany. Pro naši kancelář to bylo obohacení, nová dimenze. Výstup je velice pozitivní," pochvaluje si Petr Vyroubal z právní firmy Vyroubal Krajhanzl a Školout, kde se exministryně školství Petra Buzková stala na podzim 2006 partnerem.
