Tak veliké, že šest set dělníků v reflexních vestách a žlutých přilbách, kteří na tunelu každý den pracují, se na stavbě úplně ztratí.
"Je to největší stavební jáma v Česku," přejíždí pohledem po staveništi manažer projektu Karel Fulík. Stavebníci na úpatí kopce nad Komořany vytěžili 280 tisíc kubíků zeminy.
Terénní auto s ředitelem stavby Antonem Petkem je proti lomozícím kolosům na pásech či velkých pneumatikách jako "angličák". Přesto stroje uctivě uhýbají z cesty. Jejich řidiči vědí, kdo v terénním voze sedí.
Kužely reflektorů poskakují po betonových stěnách a stropě tunelu – cesta je hrbolatá, člověk musí na sedačce v kabině vozu zatínat všechny svaly, aby sebou legračně nemlátil ze strany na stranu.
Z temnoty před přední kapotou se ozývá příšerný rámus. Řev motorů, skřípání pásů, rachocení padající skály. Občas lomoz techniky přehluší pískot. To se dělníci dorozumívají mezi sebou.
Před autem se už objevuje čelo tunelu. Mezi Komořany a Točnou povedou dva tunely. Jeden již dělníci prorazili v celé délce, ve druhém proti sobě postupují dvě čety. Dělí je od sebe ještě zhruba dvě stě metrů skály. Spojí se prý na začátku srpna.
Po stranách tunelu stojí zaparkované velké náklaďáky s otočnými nápravami, aby v úzkém prostoru lépe manévrovaly. Čekají na náklad vyrubané břidlice a pískovce.
Proti skále na čele tunelu stojí dva bagry. Úzkými lžícemi se snaží narušit skálu, která se po centimetrech hroutí. "Skálu trháme náložemi. To děláme jen přes den," popisuje Petko s tím, že pyrotechnici zvládnou dva odstřely za den.
V tunelu je horko, ale díky vzduchotechnice sem proudí čerstvý vzduch. "Teplota je tu pořád stejná. V zimě i v létě," tvrdí Petko, když obrací auto na zpáteční cestu.
V dálce je vidět denní světlo. Když auto vyjede ven, naskytne se posádce impozantní výhled do údolí Vltavy a Berounky. Napříč údolím až k Radotínu se táhne staveniště budoucí dálnice. Tudy budou za dva roky jezdit auta po novém silničním okruhu Prahy.
