FOTOGRAFIE ZVĚTŠÍTE KLIKNUTÍM
(autor: Profimedia)
Přistání Air Force One zpravidla těsně předchází přílet jednoho až dvou letadel se členy prezidentova doprovodu a novináři a nákladního letounu s automobily.
V letadle spolu s prezidentem létá velmi omezený počet lidí, většinou nejbližší poradci, nezbytný personál pro zajištění chodu prezidentské kanceláře, osobní strážci a pár vybraných novinářů. Bývá to kolem sedmdesáti, nejvýše sta lidí.
Šelma odolá i chemickému útoku
Cestování šéfa Bílého domu po Spojených státech a do zahraničí se příliš neliší. Základem je, aby měl v každém okamžiku zajištěnou bezpečnost a měl téměř za všech okolností zhruba stejné podmínky k práci jako v Bílém domě.
Tomu plně odpovídá letoun Air Force One, v pevnost přetvořený Boeing 747 s dokonalým komunikačním systémem, umožňujícím prezidentovi mít kdykoli veškeré potřebné informace a vydávat příkazy.
Obama si nedávno létání v Air Force One pochvaloval. "Je to docela hustý," prohlásil v talk show populárního moderátora Jaye Lena na stanici NBC. Obamovi se zvlášť líbí modrá bunda s prezidentským znakem, kterou mu v letadle dali. - o Obamovi u Jaye Lena si přečtěte zde
Jakmile prezident opustí letadlo, přesedá do speciálního obrněného automobilu zvaného Cadillac One. V hantýrce prezidentské ochranky se mu říká zvíře nebo šelma (The Beast).
Prezident Barack Obama, který se chystá začátkem dubna na svoji druhou zahraniční cestu, jež ho zavede také do Prahy, má k dispozici zbrusu nové opancéřované auto, které má odolat raketovému i chemickému útoku, stejně jako poskytuje vysoce kvalitní komunikační možnosti.
Barack Obama v Praze
Na veřejnosti se objevují vždy dva shodné stroje, které v koloně jedou vždy za sebou. Jeden veze prezidenta a druhý je náhradní pro případ jakékoli potřeby. Kolik jich ve skutečnosti existuje, Bílý dům neuvádí.
V břiše letadla jsou auta i vrtulníky
Na cesty po USA nebo do zahraničí vozí prezident svá auta s sebou. Spolu s dalšími speciálními vozidly je přiváží nákladní superletoun vojenského letectva C-17 Globemaster III. Do jeho obrovského břicha se vejdou nejen auta, ale v případě potřeby i vrtulníky.
Při domácích cestách vlaje na předních blatnících prezidentské limuzíny americká vlajka a prezidentská standarta. V zahraničí pak standartu nahrazuje vlajka navštívené země.
Prezidentská kolona má ustálené pořadí. Čítá většinou 27 vozů, včetně aut s těžce ozbrojenými příslušníky prezidentské ochranky Secret Service, policisty, poradci, sanitkou a novináři. Po ruce musí být i pověstný kufřík pro odpálení jaderných zbraní. Podobnou sestavu mají i kolony při zahraničních návštěvách, kde místní policie zpravidla kolonu pouze vede a uzavírá.
Novináři si cestu v Air Force One platí sami
Od dob prezidenta Abrahama Lincolna, který stál v čele USA v letech 1861 až 1865, provází hlavu státu na jejích cestách tisk. Do zadní části Air Force One vyhrazené pro novináře se podle svědků vejde asi tucet lidí.
Zpravodajové akreditovaní v Bílém domě, kterých je mnohonásobně více, se proto v cestách střídají. Platí přitom zásada, že ten, kdo má právo letět, poskytne veškeré informace bezprostředně po přistání ostatním kolegům.
Zatímco prezident a jeho spolupracovníci létají v Air Force One na náklady daňových poplatníků, média si cesty v prezidentském letadle hradí. Výdaje zpravidla odpovídají ceně letenky v první třídě na shodné trase.
"Novinářská část letadla má pohodlná křesla jako v první třídě," popsal své zážitky z cestování v Air Force One šéf washingtonského zpravodajství floridského deníku St. Petersburg Times Bill Adair. "Palubní personál poskytuje příjemné služby, ale jídlo není nic extra. Jednou jsem měl sendvič a jindy zase rychlý zákusek. Sušenky, pokud si vzpomínám, byly mimořádně chutné."
Pochvaluje si ale dokonalé komunikační možnosti, díky
nimž mohou cestující za letu živě sledovat kdekoli na světě například zápas v americkém fotbalu.
Let v Air Force One se podle Adaira nedá srovnávat s "páchnoucím" charterovým letounem, v němž létá zbytek novinářů. Ty tam jsou doby, kdy se říkalo, že v něm je víc alkoholu než pohonných hmot, a kdy si zpravodajové krátili čas hraním pokeru. Dnes letadlem zní jen tichý šepot a klapání klávesnic přenosných počítačů. Také tuto dopravu si média podle tradice hradí sama.
Někteří prezidenti chodili mezi novináře častěji, jiní jen výjimečně. Bill Adair během svých tří cest s Georgem Bushem mladším tuto příležitost nezažil. Prezident Obama, který je v úřadu teprve dva měsíce, zatím před neformálními návštěvami novinářských řad v ocase letadla dává za letu přednost poskytování předem dohodnutých rozhovorů.
