Současný návrh bude možná jednou nazýván zákonem Šárky Grossové.
Politici se totiž vzdávají svých výhod jen pod tlakem takových skandálů, jako byl ten premiérské rodiny. Teprve tato aféra postavila politiky před nutnost rozhodnutí.
Všechny průzkumy ukázaly, že občané jednoznačně odsuzují, pokud jsou majetkové poměry vrcholných držitelů moci temné. Po Grossově pádu se stal automaticky právem podezřelým každý, kdo nedokáže vysvětlit, jak přišel k bytu, automobilu, porcelánovému servisu či zahradnímu trpaslíkovi.
V atmosféře zvýšené pozornosti je pro politiky zkrátka výhodnější přiznat barvu než se dostat do potíží, jaké mají dnes Miroslav Kalousek nebo Vlastimil Tlustý. Ani oni totiž přesvědčivě nevysvětlili, jak získali byt. A to je po Grossově strmém pádu nebezpečné.
Druhým motivem Paroubkovy vlády je snaha zvýšit si popularitu. Podle průzkumu STEM nedají preference všech vládních stran dohromady ani dvacet procent voličské přízně. Majetkový striptýz může vydatně pomoci. I když si Paroubek nevylepuje plakáty, možná voliči uvěří, že to myslí upřímně.
Iluze o převratu v chování moci vůči občanům tedy nejsou na místě. Přesto je chystaný zákon, pokud skutečně bude přijat, průlomem.
Patrně největší vadou polistopadové demokracie je propast mezi politiky a voliči. Politici si vytvořili síť privilegií, která neodpovídá poměrům malé země. Naopak voliči považují své zástupce šmahem za nepřátele.
Teď se nepřítel rozhodl svléknout do naha. Může to být první krok k tomu, aby se propast mezi "lidem" a "vrchností" pomalu vyrovnala. Budoucnost nebude zajímat, že k této pozitivní změně výrazně přispěl, spisovně řečeno, nevěstinec.
