Do příbramského ústavu i nyní dorazí obálka s nejasným obsahem. "Je to zcela nový jev, s nímž jsme se před zářijovými událostmi v Americe nikdy nesetkali. Museli jsme úplně změnit své pracovní úkoly. Lidé začali dělat něco úplně jiného, ve skanfandrech otevírali obálky, zkoumali reklamní letáky či časopisy, pyrotechnici s obavami otevírali krabice," přibližuje práci v laboratořích ředitel státního ústavu Stanislav Brádka.
'Antraxová' panika však už mezi lidmi zdaleka nepanuje. Nejhorší časy si v laboratoři zažívali v říjnu a listopadu, kdy antrax v USA zabil několik lidí.
Experti ze Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany doposud zkontrolovali přes pět tisíc předmětů. U žádného nepotvrdili podezření, že obsahuje vražedný antrax.
Každý předmět se důkladně kontroluje
Jeho lidé při zkoumání zásilek postupují systematicky. Materiály a prospekty, které nikomu nebudou příliš chybět, končí ve vanách s dezinfekčním roztokem. Ten dokáže zničit i spory antraxu. Jenže z písemností a tiskovin udělá cáry papíru.
"Předtím musí vše projít pyrotechnickou kontrolou. Potom zásilky digitálně ofotíme a odebereme vzorky, které ve speciálních zkumavkách posíláme do pražského Státního zdravotního ústavu," popisuje postup Brádka.
V jeho trezoru se navršily cennosti, o nichž není pochyb, že je majitelé budou chtít zpátky. Dezinfekci přežily - experti je nehodili do zničující lázně, ale použili šetrnou metodu. Jsou to hlavně šeky, některé s velmi zajímavými částkami.
Co je to Antrax |
Dívka posílala dopisy s práškem |
Špatný vtip mohl advokáta stát svobodu |
Články o Antraxu... |
Poplachy stály miliony korun
Příbramský ústav je jediným v republice, který podezřelé předměty zkoumá. "Není jednoduché sehnat lidi na takovou práci. Neznám příliš mnoho lidí, kteří by se chtěli každý den obléci do skanfandru a podstoupit obrovské riziko," říká ředitel Brádka.
Navíc to není nijak levná záležitost. Dosavadní práce stály několik milionů korun. Přesná suma se nedá odhadnout, protože předměty putují z místa na místo - nejdříve je musí vyzvednout hasiči, pak je zkoumá ústav jaderné, chemické a biologické ochrany a poté v tom často pokračují experti ministerstva zdravotnictví.
Pracovníci laboratoře tvrdí, že na množství jejich práce začíná mít vliv i blížící se volební kampaň. "To byste nevěřili, co za dopisy nám posílají z parlamentu nebo vlády. Už na první pohled je jasné, že v nich je nějaký prášek. Uvnitř je pak většinou mouka nebo cukr a hanopis," popisují.
Vtipálkové přidělávají práci
Šéf ústavu si stěžuje, že nejvíce práce jim zaberou schválnosti lidí, kteří chtějí jen někoho postrašit nebo si udělat legraci. "My k tomu ovšem musíme přistoupit s naprostou vážností a předpokládat to nejhorší, tedy že jde o smrtelnou hrozbu. Jsou to zbytečně utracené peníze," říká Brádka.
Mezi největší překvapení pro experty z laboratoří patřily například oranžové poštovní schránky. Hasiči přivezli i několik poštovních pytlů s dopisy.
"Vtipálkové prostě vysypali do schránky půl kila moučkového cukru a když pošťačka otevřela schránku, tak se z toho pořádně zaprášilo. Protože v Americe byli v ohrožení hlavně lidé na poštách, tak doručovatelé dostali strach a nám sem putovala celá schránka, kterou jsme museli zkoumat a prohlédnout také každý dopis v ní," uvádí jeden z příkladů ředitel příbramského státního ústavu.
Policie: Jde o šíření poplašné zprávy
Kvůli takovýmto poplachům policie už několik lidí obvinila za šíření poplašné zprávy. Odhalili například i jedenáctiletou dívku, která se bavila odesíláním anonymních zásilek s bílým práškem. Dopisy označovala nápisem Antrax. Tři zaměstnankyně pošty v Mimoňské ulici v Praze 9, které třídily dopisy, si všimly, že mají na rukách bílý prášek. "Nakonec se ukázalo, že jde o moučkový cukr," sdělila iDNES Eva Miklíková z pražské policejní správy.
Pět let vězení zase hrozilo kvůli nepovedenému žertu dvaačtyřicetiletému právníkovi. Advokát, který koncem října 2001 při vstupu do soudní budovy justiční stráži řekl, že nese semtex a sněť slezinnou, však stíhán nebude. Vyšetřovatelka totiž dospěla k závěru, že žádný trestný čin nespáchal.